Co zůstalo z křesťanských Vánoc? Historik o proměnách nejoblíbenějšího svátku
Historik Petr Koura spolu se svou manželkou Pavlínou napsal knihu Sto let českých Vánoc, která mapuje nejoblíbenější svátky roku od první republiky až po současnost. Více než sto let plných převratů – od nacistické okupace přes komunistický režim, až po dnešní konzumní společnost. V Hergot!u popisuje, jak se česká vánoční tradice proměňovala v kontextu velkých dějin.
Podle Koury existuje něco, co všemi těmi proměnami prochází. „Je to tradiční slavení českých Vánoc. Ryba, bramborový salát... ale jenom ten pokrm se nám během dvacátého století velmi proměnil,“ vysvětluje historik.
Původní štědrovečerní tabule byla totiž postní – den před Božím hodem se dodržoval půst. Chyběla majonéza, salám nebo šunka v bramborovém salátu i řízky. „Jediná středověká konstanta domácí podoby Vánoc je houbový kuba, který se jedl přes den. Večer pak byla ryba a bramborový salát s okurkou, jablkem, octem a cibulí.“
Ale proměnilo se víc než jenom jídlo. Koura v rozhovoru vypráví o tom, jak se totalitní režimy snažily kontrolovat intimní rodinný svátek, jak se měnil vztah mezi náboženským a světským rozměrem Vánoc a zmiňuje, že někteří pamětníci označují právě Vánoce v koncentračních táborech nebo lágrech za nejhezčí, jaké kdy prožili. „Pro ty lidi to znamenalo určitý identifikátor lidství, tedy dokud slavíme Vánoce, ještě zůstáváme lidmi. Mluvili o solidaritě, nejen mezi vězni.“
Jak konkrétně lidé v táborech Vánoce slavili, když neměli téměř nic? Kdy vznikla tradice veřejného vánočního stromu na náměstí? Proč Vánoce v současnosti slaví i lidé, kteří nejsou praktikujícími křesťany? Poslouchejte nový Hergot!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
