„Česká filmová kritika je k genderovým problémům úplně slepá,“ říká Kamil Fila

Film Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen má na ČSFD i na dalších serverech tuto synopsi: „Domněle znásilněná dívka odvolává své obvinění, učiněné tak trochu z nerozumu, tak trochu ze msty a koneckonců i z vypočítavosti.“ Jak moc podle tebe odpovídá vůbec obsahu toho filmu?
Je to oficiální text distributora, což je zajímavé, že nevíme, kdo ho psal, jestli muž nebo žena, zda někdo psal poté, co ho viděl, nebo zpětně, protože on ten film může z odstupu vyvolávat dojem, že ta dívka byla znásilněna jenom domněle. Ovšem evidentně, pokud se díváme na ten film pozorně, tak je tam dost náznaků, které říkají, že byla znásilněná doopravdy, takže je to takové pozdní zahlazování a zkreslená paměť.

Proč si myslíš, že právě tenhle film Jiřího Krejčíka, který točil především společenské kritiky, je všeobecně vnímán jako skvělá komedie?
Je to rok 1967 přece jenom a v tu dobu bylo pro diváky asi mnohem důležitější, že si ten film dělá legraci z esenbáků, což bylo velmi odvážné. Film ukazuje rozpad tradiční autority a tupou úředničinu. Je to proto mnohem výraznější než to téma samotného znásilnění, které se sice neobjevuje poprvé v české kinematografii, ale určitě poprvé v komediálním pojetí.

Čtěte také

Hlavní téma tedy není znásilnění, i když to anoncuje popisek?
Ten motiv znásilnění byl poměrně šokující, protože takové informace se tutlaly. Socialistický lid neznásilňuje. Není to ale bráno jako velké zásadní téma z hlediska tehdejší společnosti. Je tam samozřejmě vidět obrovská koncová deziluze, kdy ta dívka musí to svoje obvinění odvolat pro dobro nějaké rodiny a mladíka, který se žení. Je tam vidět to ponížení. Jenže je to bráno tak v duchu doby. Tehdy bylo normální, že se člověk poníží pro dobro věci, aby sousedé neřekli, před systémem a tak dále. Je nutno říct, že scénář napsal Zdeněk Mahler, který ve svých dílech nikdy nebral nějaký feministický jemnocit. Jeho filmy jsou spíše dost šovinistické, stejně jako jeho představa o historii.

Z tvé zkušenosti filmového publicisty a odborníka, dělají se u nás nějaké revize filmů z hlediska posunu doby a citlivosti vůči různým společenským tématům?
Jestli se bavíme o Svatbě jako řemen, tak tam se, myslím, nestalo vůbec nic. Film je pořád brán jako skvělá osvobodivá trezorová komedie z 60. let, kterou zakázali, protože si utahovala z režimu, a to další téma je tam upozaděné, což velmi dobře vyhovuje i současnému nazírání na problematiku znásilnění, že se vlastně zlehčuje. Takže ten film dokonale zapadá do nějaké současné české duše nebo převládajícího povědomí o té věci.

Proč se o filmu nevede ani žádná akademická debata?
Myslím, že se akademici zabývají hlavně vážnými díly, jako je Markéta Lazarová. Dnes se někteří odváží i říct, jestli Markéta Lazarová není jen nějaká až trapně pasivní hrdinka, jenom nějaká mužská fantazie, přelud, než skutečná bytost. Co se týče komedií, tak těch revizí moc není. Pamatuju si, že se zkoušelo revidovat filmy Jana Svěráka, třeba Jízdu, která taky obsahuje tyto zvláštní motivy svádění a sexuálního násilí. Jinak tady je obzvláště tedy mainstreamová kritika úplně slepá k nějakým genderovým problémům. Každého zajímá, jestli funguje scénář, to znamená, jestli se diváci smějí ve správnou chvíli.

Čtěte také