Česká hudba 2017, lepší než do voka drát. Nic, co by vybočovalo, ale scéně se pořád daří

Schwarzprior, DVA, Kalle nebo dné – jen pár interpretů, kteří se v posledních letech zasloužili o vysokou úroveň domácí hudební scény. DVA a dné, ale i třeba rockeři Ghost of You navíc důstojně naplnili svůj mezinárodní potenciál a bylo o nich slyšet i za hranicemi Česka. To se letos žádnému domácímu interpretovi nepovedlo, myslí si Karel Veselý. Možná, že za sebou máme rok stagnace, uvažuje hudební publicista, který tak usuzuje i z nedávno uveřejněných nominací na hudební ceny Vinyla a Apollo.

Anebo letos jen kulminuje dostředivý trend české scény, při kterém jako by se hudebníci více dívali za domácím posluchačem, hledali kořeny na lokálnějších scénách, ze kterých ostatně povstává i naše letošní česká deska číslo 1, energická kytarovka Pacino. Čím dál více muzikantů zkouší štěstí s českými texty – krom Wild Tides se česky rozezpívala i Dukla, původně neambiciózní, romantická bokovka Lukáše Vydry z pražských Mayen, která vsadila na bezprostřednost a získala si tak sympatie spousty vinohradských melancholiků.

Fiordmoss, konečně

Jestli tu letos vznikla deska, která má ambice oslovit i jiného než českého posluchače, je to ta od Fiordmoss. Hodně interpretů letos pracovalo s pevně vymezeným žánrem, v Berlíně usazená kapela v čele se zpěvačkou Petrou Hermanovou naopak vypracovala na Kingdom Come vlastní zvuk, který stačí na intimní songwriterství i klaustrofobní pop, jak ho zastupuje skvělý singl Madstone. „Myslím si, že ta deska měla vyjít před dvěma lety. Byla by to bomba,“ dodává ale Karel Veselý, který si pamatuje, když Fiordmoss dostali v roce 2012 Vinylu v kategorii Objev roku. „Silné písničkářství, silný smysl pro atmosféru, skvělá vizualita a estetika k hudbě dobře napojená. Dávají dohromady celý balíček, to tu moc kapel neumí.“

Studené léto Cold Cold Nights

Skvělý debut letos představili také Cold Cold Nights, kapela seskupená kolem písničkáře Jakuba J Jiráska. „Jéčka sleduji od samého začátku, někdy v sedmnácti natočil výborné EP jenom s kytarou. Teď jeho muzika košatí, přibývají muzikanti i nástroje, ale hudba zůstává pořád intimní.“ (The) Last Summer je pro Karla Veselého jednou ze dvou nejlepších desek, které letos v Česku vyšly. Cold Cold Nights mohou dosáhnout i na cenu Apollo, kde jsou nominováni spolu s Fiordmoss, Wild Tides nebo triem Role, dalšími reprezentanty neutichajícího hladu po pražských kytarách.

10 nejlepších českých desek roku 2017 podle Radia Wave

• Upravit
• Smazat

Nejlepší česká deska roku ve skutečnosti vůbec není česká, ale spíš slezská. Pacino potvrzují, že pokud si chcete poslechnout kytary a nemít u toho pocit, že sedíte v gentrifikované kavárně, je Slezsko to místo, kam se vydat. Pro další výrazné české desky se paradoxně můžete vydat třeba i do Berlína za Fiordmoss, případně do míst, která vůbec nejsou na téhle planetě – to je případ desky producentky Enchanted Lands. 

Pacino, surová láska

První místo si letos v Karlově srdci odnesli Pacino, slezská kytarová úderka, nekompromisní, bezprostřední. „Album Půl litru země je věc syrová, chytlavá, nadčasová v tom, že nesleduje žádný trend,“ myslí si Karel Veselý. Pacino v sobě má něco z devadesátek, post-hardcoru, ema, ale zároveň je něčím autenticky slezská. Pacino natočili zemitou nahrávku, která zvnějšku působí syrově, ale vevnitř tepe horké srdce. Album Půl litru země získalo také první místo v žebříčku české hudby sestaveném hudební redakcí Radia Wave.

Nezapomeň Spomenika

Deska napěchovaná tepající energií se objevila i na elektronické scéně, která jinak za kytarami trochu zaostávala – minimálně co se počtu releasů týče. Tomáš Havlen je už nějakou dobu producentskou stálicí, letos krom práce na deskách druhých (třeba zmíněných Cold Cold Nights) stihl vydat i vlastní EP pod novou přezdívkou Spomenik. Na zdánlivě malém prostoru tří skladeb načrtává EP Contingency nespočet nápadů, které by jiným vystačily na celou desku, zároveň do mozku posluchačům kreslí obrazy z Ballardových sci-fi dystopií. „Podle mě Tomáš Havlen na svých nápadech dlouho spal a je to slyšet – nabízí spoustu věcí, koketuje s živými nástroji. Natočil něco, co je mimo čas a prostor,“ chválí Spomenika Karel Veselý. Málokteré EP v poslední době nabídlo hudbu, která zní jako dobře vyklenutý příběh – o tolik lepší než scénář letošního Blade Runnera.

Ventolin shodil oblek klauna

Ještě jedno jméno z domácí elektroniky je třeba zmínit. Producenta Ventolina jsme chvíli řadili do kategorie „hudební řachandy“. Stejně jako dříve MIDI LIDI na nás David Doubek působil jako někdo, kdo nechce, aby ho publikum bralo příliš vážně. Deska Vitajte ale ukazuje mnohem víc než klauna scény, má proměnlivou náladu, která se nevyhýbá temným tónům. Jindy se zase zpod samohrajkových smyček vynoří euforicky znějící synthy a nečekaně silná hudební pointa (track Indián) a Ventolin se ukazuje jako producent, kterého je třeba brát vážně.

Nemůžeme dospat

V kategorii čestné uznání, respektive desky, o kterých se na Radiu Wave příliš nemluvilo, i když mohlo nebo mělo, najdete třeba projekt Zvíře jménem Podzim. „Není to superkapela, ale zvuk to má bombastický,“ říká o novém projektu písničkáře Kittchena Karel Veselý, který zároveň Zvíře chválí za to, že v nich neutichl Kittchenův osobitý rukopis. Mluvilo se i o tom, co českou scénu čeká napřesrok – hned v lednu deska Mayen, kterou předznamenal povedený singl, debut objevu Lavra, Manon Meurt natáčí s Janem P. Muchowem. A co rap? Dočkáme se po letošním zábavném beefu také pořádného nástupu nové generace?

Poslechněte si hodinový speciál o české hudbě s Jonášem Zbořilem a Karlem Veselým a dozvíte se taky, co se dělo na domácí ambientní scéně, nebo o tom, že Kalle překonali vlastní stín.