10 nejlepších českých desek roku 2017 podle Radia Wave

A asi nejlepší bude, když vás tam hodí rapový kolektiv Opak Dissu ve své fabce. Na zadní sedačce totiž hlídá Young Lvíše.

1. Pacino – Půl litru země (Stoned to Death Records)

Zatímco v našem žebříčku nejlepších zahraničních desek za rok 2017 bylo kytarovek jako šafránu, na české scéně se jich urodilo víc. A dokonce to je případ i té nejvýraznější podle redakce Radia Wave. Stojí za ní slezská kapela Pacino, která ve své hudbě míchá devadesátkový indie rock jako Built to Spill, domácí hlučné Gnu a tradici labelu Silver Rocket i melancholický pop a emo. A vůbec nevadí, že tu je přiznaně obšlehnuté kytarové sólo J Masice z Dinosaur Jr., Pacino totiž na desce Půl litru země i přesto zůstávají pořád osobití a sví. Tahle deska maká, naživo i z nahrávky.

2. Fiordmoss – Kingdom Come (self-released)

V případě Fiordmoss, původně brněnské a dnes už několik let berlínské kapely v čele se zpěvačkou Petrou Hermanovou, se nejvíc mluvilo o tom, jestli svoji debutovou dlouhohrající desku nevydali pozdě. Od ceny Vinyla v kategorii Objev roku uplynulo šest let a minimálně stejně tak dlouho se na album čekalo. U Kingdom Come ale určitá přenošenost nakonec tolik nevadí – nahrávka nijak výrazně nereaguje na zahraniční trendy a spíš pluje ve vlastním univerzu utkaném z postklubových zvukových motivů, intimního písničkářství a digitálních slepenců. Fiordmoss jsou kompletní kapela, k úplnému docenění je potřeba sledovat videoklipy a koncerty, náladu skupiny určuje i ráz promofotek. Kingdom Come ale obstojí i jako samostatná zvuková matérie, ke které se stojí za to vracet a hledat v ní nové cesty.

3. Enchanted Lands – Feed Goals (Genot Centre)

Každý výroční žebříček potřebuje nějaké překvapení a tohle bylo letos asi nejpříjemnější – česká ambientní producentka Barbora Polcerová aka Enchanted Lands může svoje album Feed Goals přetavit hned ve dvě ocenění Vinyla, daleko důležitější ale je, že o desce mluví fanoušci ambientu po celé Evropě. Deska vydaná u dobrého labelu Genot Centre je úchvátnou zvukovou koláží fungující v mikroskopicky detailním měřítku, zároveň ale působí jako obrovsky rozměrný prostor, kterým se člověk může zvědavě procházet a do kterého je vlastně nezbytné se vracet. V přehledu nejlepších zahraničních desek jsme upozorňovali na kompilaci Mono No Aware. Ta ukazuje, že ambient není přežitý koncept a má svoji budoucnost. I díky Barboře Polcerové teď navíc víme, že má budoucnost i na české scéně.

10 nejlepších alb roku 2017 podle Radia Wave

• Upravit
• Smazat

Pořád se držíme naší strategie a při pročítání výročních žebříčků chceme především objevovat, co nám za uplynulý rok uniklo. V druhém plánu si chceme potvrzovat a ověřovat vlastní vkus. 

4. Or – Jaro (Silver Rocket)

Nemocný zvuk, špína za nehty, krev na strunách a krev tekoucí z ušních bubínků. Živelná smršť, hlasitost do červených a „rozoraný orgány“, jak zpívají Or na desce Jaro. Je tu cítit spřízněnost s kapelami Silver Rocket, zároveň ale jsou Or nejotevřenější z katalogu tohoto kolektivu – slyší na ně noiseaři, chytnou se i fanoušci doom metalu, nezapadnou na festivalu takzvané alternativní hudby, a pokud ještě existují hipsteři, bude jim to chutnat taky. Album Jaro vás emocionálně přežvýká, odpálí vám hlavu a zláme několik kostí – každopádně na poslech nezapomenete.

5. Kalle – Saffron Hills (Day After Records)

Táborské duo Kalle, které tvoří David Zeman a Veronika Buriánková, oslavilo desetileté výročí svého (nejen) hudebního partnerství deskou Saffron Hills. Jejich vzájemná chemie stále funguje a kouzlo temných intimních písní se jim daří přenášet i na posluchače. Oproti předchozí nahrávce Live from the Room ostrouhali některé elektronické vlivy a triphopové beaty, Buriánková ale znovu hravě proplouvá od caveovského šansonu k hardcoreovému řevu. Nakonec je na hudbě Kalle nejsilnější přirozenost, nenucenost a jistá míra tvrdohlavosti – ostatně deska Saffron Hills byla nahraná postaru na magnetofonový pás.

6. Lavra – EVE (self-released)

Zatímco Orient (objev roku cen Vinyla za rok 2016) ohlásili přestávku, člen pražské synthpopové skupiny Tomáš Vondra se posunul k dalšímu projektu. Spojil se s Barborou Zelníčkovou, vznikla Lavra a s ní taky mixtape EVE. Lavra dělá temný pop, který je inspirovaný venezuelským producentem Arcou, hlukovými architekty Swans, legendárními experimentálními noiseaři Throbbing Gristle nebo i alternativním R&B FKA twigs. Protipólem řezavých beatů je něžný zpěv Zelníčkové – Lavra proto koexistuje se zavedenými elektropopovými projekty, klidně ale může vyrazit i na turné po squatech s blackmetalovou Smuteční slavnostní. Nenápadná nahrávka EVE patří mezi to nejvýraznější, co u nás vzniklo.

7. Cold Cold Nights – (The) Last Summer (Black Pear)

Když Cold Cold Nights hráli v garážích Českého rozhlasu coby jedni z finalistů exportní soutěže Radia Wave Czeching, připomínala kapela třeba Sigur Rós – to hlavně díky mohutným vlnám dechů. Kdo by to byl do kapely vedené písničkářem Jéčkem ještě před několika lety řekl? Jeho cesta od minimalistického akustického folku k působení ve skupině s takhle vystavěným zvukem je jedním z nejneobvyklejších příběhů na české scéně – a taky jedním z nejzajímavějších. Na debutu (The) Last Summer skupina narušuje písničkové struktury, rezignuje na refrény a buduje spíš atmosféru. Přesto se album nerozpadá a především díky skvělé práci s dynamikou působí hodně vyzrále.

8. Wild Tides – Sbohem & šáteček (Bigg Boss)

Diskuze o tom, jestli má česká kapela zpívat česky, jsou na naší scéně asi nejčastější a, přiznejme si to, taky nejotravnější. Wild Tides v čele s Jakubem Kaifoszem se je proto rozhodli rázně ukončit a rok 2017 strávit s deskou, která hned v prvních vteřinách dokazuje, že zpívat česky jde a že se u toho posluchač nemusí stydět. Album Sbohem & šáteček má být deklarovanou poctou českému popu šedesátých a sedmdesátých let, daleko víc je ale soudržnou autorskou výpovědí, pomocí které se Wild Tides definitivně zbavili nesmyslné nálepky surf-punku z Letné. Body navíc za nejlepší českou coververzi posledních let – dokonale přebásněnou píseň Don’t Think Twice It’s Alright od Boba Dylana pod názvem Všechno bude fajn.

9. Opak Dissu – Mixtape 2 (self-released)

Ne Dirty South, ale Dirty Morava. Rapový kolektiv Opak Dissu smetl českou scénu, ironický výraz internetových rapperů se transformoval ve skutečné rapové ambice, ale s patřičnou dávkou svérázného humoru, který ostatním chybí. Trap life je pro ně chodit každý den do fabriky a „bando“ byla vesnice, odkud utekli. ASAP Jarda, Don Chain, Casablanca, Young Lvíše, Bluray Koránthug a Venktovka dokážou vyhmátnout bolístky zdejší scény, ale stejně tak věrohodně zabydlovat atlantský rapový zvuk u nás. Letos poskládali Mixtape 2 a ten se protáčel nejenom v hudební redakci Radia Wave.

10. HRTL – Yellow Mellow (Nona Records)

V době vydání předchozí kazety Dataloss byl brněnský producent Leoš Hort aka HRTL vnímaný jako pořád trochu obskurní postavička, která utíká do vlastního světa syntezátorů a spíše než hudebníka připomíná šíleného vědce. Ani ne rok a půl po vydání předchozího alba nacházíme HRTLa v úplně jiné pozici. Živým hraním se vypracoval do pozice jednoho z nejrespektovanějších a nejvyhledávanějších českých (i moravských) producentů a aktuální album Yellow Mellow ho představuje v hodně suverénní formě. Opět vzniklo na hardwarových syntezátorech, často postavených samotným Hortem, a opět kombinuje deep house, ambient nebo acid. Vlastně se toho moc nezměnilo, jenom z nahrávky prýští daleko větší sebejistota. Oprávněně.