10 nejlepších českých desek roku 2017 podle Radia Wave

15. prosinec 2017
10 nejlepších českých desek roku 2017 podle Radia Wave

Nejlepší česká deska roku ve skutečnosti vůbec není česká, ale spíš slezská. Pacino potvrzují, že pokud si chcete poslechnout kytary a nemít u toho pocit, že sedíte v gentrifikované kavárně, je Slezsko to místo, kam se vydat. Pro další výrazné české desky se paradoxně můžete vydat třeba i do Berlína za Fiordmoss, případně do míst, která vůbec nejsou na téhle planetě – to je případ desky producentky Enchanted Lands. 

A asi nejlepší bude, když vás tam hodí rapový kolektiv Opak Dissu ve své fabce. Na zadní sedačce totiž hlídá Young Lvíše.

1. Pacino – Půl litru země (Stoned to Death Records)

Zatímco v našem žebříčku nejlepších zahraničních desek za rok 2017 bylo kytarovek jako šafránu, na české scéně se jich urodilo víc. A dokonce to je případ i té nejvýraznější podle redakce Radia Wave. Stojí za ní slezská kapela Pacino, která ve své hudbě míchá devadesátkový indie rock jako Built to Spill, domácí hlučné Gnu a tradici labelu Silver Rocket i melancholický pop a emo. A vůbec nevadí, že tu je přiznaně obšlehnuté kytarové sólo J Masice z Dinosaur Jr., Pacino totiž na desce Půl litru země i přesto zůstávají pořád osobití a sví. Tahle deska maká, naživo i z nahrávky.

2. Fiordmoss – Kingdom Come (self-released)

V případě Fiordmoss, původně brněnské a dnes už několik let berlínské kapely v čele se zpěvačkou Petrou Hermanovou, se nejvíc mluvilo o tom, jestli svoji debutovou dlouhohrající desku nevydali pozdě. Od ceny Vinyla v kategorii Objev roku uplynulo šest let a minimálně stejně tak dlouho se na album čekalo. U Kingdom Come ale určitá přenošenost nakonec tolik nevadí – nahrávka nijak výrazně nereaguje na zahraniční trendy a spíš pluje ve vlastním univerzu utkaném z postklubových zvukových motivů, intimního písničkářství a digitálních slepenců. Fiordmoss jsou kompletní kapela, k úplnému docenění je potřeba sledovat videoklipy a koncerty, náladu skupiny určuje i ráz promofotek. Kingdom Come ale obstojí i jako samostatná zvuková matérie, ke které se stojí za to vracet a hledat v ní nové cesty.

3. Enchanted Lands – Feed Goals (Genot Centre)

Každý výroční žebříček potřebuje nějaké překvapení a tohle bylo letos asi nejpříjemnější – česká ambientní producentka Barbora Polcerová aka Enchanted Lands může svoje album Feed Goals přetavit hned ve dvě ocenění Vinyla, daleko důležitější ale je, že o desce mluví fanoušci ambientu po celé Evropě. Deska vydaná u dobrého labelu Genot Centre je úchvátnou zvukovou koláží fungující v mikroskopicky detailním měřítku, zároveň ale působí jako obrovsky rozměrný prostor, kterým se člověk může zvědavě procházet a do kterého je vlastně nezbytné se vracet. V přehledu nejlepších zahraničních desek jsme upozorňovali na kompilaci Mono No Aware. Ta ukazuje, že ambient není přežitý koncept a má svoji budoucnost. I díky Barboře Polcerové teď navíc víme, že má budoucnost i na české scéně.

10 nejlepších alb roku 2017 podle Radia Wave

10 nejlepších alb roku 2017 podle Radia Wave

Pořád se držíme naší strategie a při pročítání výročních žebříčků chceme především objevovat, co nám za uplynulý rok uniklo. V druhém plánu si chceme potvrzovat a ověřovat vlastní vkus. 

4. Or – Jaro (Silver Rocket)

Nemocný zvuk, špína za nehty, krev na strunách a krev tekoucí z ušních bubínků. Živelná smršť, hlasitost do červených a „rozoraný orgány“, jak zpívají Or na desce Jaro. Je tu cítit spřízněnost s kapelami Silver Rocket, zároveň ale jsou Or nejotevřenější z katalogu tohoto kolektivu – slyší na ně noiseaři, chytnou se i fanoušci doom metalu, nezapadnou na festivalu takzvané alternativní hudby, a pokud ještě existují hipsteři, bude jim to chutnat taky. Album Jaro vás emocionálně přežvýká, odpálí vám hlavu a zláme několik kostí – každopádně na poslech nezapomenete.

5. Kalle – Saffron Hills (Day After Records)

Táborské duo Kalle, které tvoří David Zeman a Veronika Buriánková, oslavilo desetileté výročí svého (nejen) hudebního partnerství deskou Saffron Hills. Jejich vzájemná chemie stále funguje a kouzlo temných intimních písní se jim daří přenášet i na posluchače. Oproti předchozí nahrávce Live from the Room ostrouhali některé elektronické vlivy a triphopové beaty, Buriánková ale znovu hravě proplouvá od caveovského šansonu k hardcoreovému řevu. Nakonec je na hudbě Kalle nejsilnější přirozenost, nenucenost a jistá míra tvrdohlavosti – ostatně deska Saffron Hills byla nahraná postaru na magnetofonový pás.

6. Lavra – EVE (self-released)

Zatímco Orient (objev roku cen Vinyla za rok 2016) ohlásili přestávku, člen pražské synthpopové skupiny Tomáš Vondra se posunul k dalšímu projektu. Spojil se s Barborou Zelníčkovou, vznikla Lavra a s ní taky mixtape EVE. Lavra dělá temný pop, který je inspirovaný venezuelským producentem Arcou, hlukovými architekty Swans, legendárními experimentálními noiseaři Throbbing Gristle nebo i alternativním R&B FKA twigs. Protipólem řezavých beatů je něžný zpěv Zelníčkové – Lavra proto koexistuje se zavedenými elektropopovými projekty, klidně ale může vyrazit i na turné po squatech s blackmetalovou Smuteční slavnostní. Nenápadná nahrávka EVE patří mezi to nejvýraznější, co u nás vzniklo.

7. Cold Cold Nights – (The) Last Summer (Black Pear)

Když Cold Cold Nights hráli v garážích Českého rozhlasu coby jedni z finalistů exportní soutěže Radia Wave Czeching, připomínala kapela třeba Sigur Rós – to hlavně díky mohutným vlnám dechů. Kdo by to byl do kapely vedené písničkářem Jéčkem ještě před několika lety řekl? Jeho cesta od minimalistického akustického folku k působení ve skupině s takhle vystavěným zvukem je jedním z nejneobvyklejších příběhů na české scéně – a taky jedním z nejzajímavějších. Na debutu (The) Last Summer skupina narušuje písničkové struktury, rezignuje na refrény a buduje spíš atmosféru. Přesto se album nerozpadá a především díky skvělé práci s dynamikou působí hodně vyzrále.

8. Wild Tides – Sbohem & šáteček (Bigg Boss)

Diskuze o tom, jestli má česká kapela zpívat česky, jsou na naší scéně asi nejčastější a, přiznejme si to, taky nejotravnější. Wild Tides v čele s Jakubem Kaifoszem se je proto rozhodli rázně ukončit a rok 2017 strávit s deskou, která hned v prvních vteřinách dokazuje, že zpívat česky jde a že se u toho posluchač nemusí stydět. Album Sbohem & šáteček má být deklarovanou poctou českému popu šedesátých a sedmdesátých let, daleko víc je ale soudržnou autorskou výpovědí, pomocí které se Wild Tides definitivně zbavili nesmyslné nálepky surf-punku z Letné. Body navíc za nejlepší českou coververzi posledních let – dokonale přebásněnou píseň Don’t Think Twice It’s Alright od Boba Dylana pod názvem Všechno bude fajn.

9. Opak Dissu – Mixtape 2 (self-released)

Ne Dirty South, ale Dirty Morava. Rapový kolektiv Opak Dissu smetl českou scénu, ironický výraz internetových rapperů se transformoval ve skutečné rapové ambice, ale s patřičnou dávkou svérázného humoru, který ostatním chybí. Trap life je pro ně chodit každý den do fabriky a „bando“ byla vesnice, odkud utekli. ASAP Jarda, Don Chain, Casablanca, Young Lvíše, Bluray Koránthug a Venktovka dokážou vyhmátnout bolístky zdejší scény, ale stejně tak věrohodně zabydlovat atlantský rapový zvuk u nás. Letos poskládali Mixtape 2 a ten se protáčel nejenom v hudební redakci Radia Wave.

10. HRTL – Yellow Mellow (Nona Records)

V době vydání předchozí kazety Dataloss byl brněnský producent Leoš Hort aka HRTL vnímaný jako pořád trochu obskurní postavička, která utíká do vlastního světa syntezátorů a spíše než hudebníka připomíná šíleného vědce. Ani ne rok a půl po vydání předchozího alba nacházíme HRTLa v úplně jiné pozici. Živým hraním se vypracoval do pozice jednoho z nejrespektovanějších a nejvyhledávanějších českých (i moravských) producentů a aktuální album Yellow Mellow ho představuje v hodně suverénní formě. Opět vzniklo na hardwarových syntezátorech, často postavených samotným Hortem, a opět kombinuje deep house, ambient nebo acid. Vlastně se toho moc nezměnilo, jenom z nahrávky prýští daleko větší sebejistota. Oprávněně.