Deska týdne: Proč si Veronika z Kalle stoupá při zpívání na špičky

1. listopad 2017
Kalle

Očekávání druhé desky je u táborských Kalle tou nejklasičtější kauzou. Jejich debut přišel jako skvělý dárek české hudební scéně: z demo nahrávek natočených doma v Táboře na čtyři stopy se vyklubalo stylově pevné, hudebně plnokrevné a navíc trochu dojemně osobní album, na kterém nebylo třeba nic vylepšovat. Rychle se ukázalo, že síla jejich koncertů je  nepřímo úměrná velikosti sálu a že malé prostory jejich intenzitu přirozeně násobí. Svou roli sehrála i přístupnost muziky: Kalle se stali široce sdílenou radostí.

Uplynuly tři roky a publikum by napodruhé rádo materiál nejméně tolik intenzivní, samozřejmě ne stejný, ale zároveň aby Veronika Buriánková a David Zeman vlastně zůstali, kým jsou. Na druhé desce Saffron Hills to Kalle řeší tak, jak je jim vlastní: spíš instinktivně, s nápady prýštícími ze šťastného sepětí se světem nezávislých kytar, s pocitem, že nikomu nic nedluží, a tak se nakonec můžou trochu opakovat.

Když hned v úvodním songu zatepe bicí automat, je to signál, že se místy půjde jinými cestami a že trademarková čistota rolí „David jen kytary, Veronika jen hlas“ není ničím neměnným. Kalle vcelku evidentně zůstávají takoví, jak jsme je znali z debutu, nuance se ale mění. Nic tak průzračně popového, jako byl Fat Wizard, tu tentokrát nenajdeme, zato se Kalle vydávají dál do tvrdých, nátlakových gradací. Veronika je dost výjimečná tím, že jako zpěvačka je suverénně doma v rozpětí od „caveovského šansonu“ k hardcoreu. S tím souvisí i to, jak přirozeně přecházejí Kalle od šepotu a slyšitelného dechu k zpěvu znělému na plné pecky, schopnému prosadit se v mohutné kytarové stěně. Slyšet tak širokou dynamiku jako ve Fear je, zdá se mi, v éře normalizovaných nahrávek s osekanými extrémy výjimečné.

O milencích a vrazích. Streamujte exkluzivně nové album Kalle

Kalle

Táborská dvojice Kalle se po třech letech vrací s novou deskou. Jejich skromný kazetový debut Live from the Room, který nahráli v obýváku, způsobil na české hudební scéně velký rozruch. Aktuální nahrávka Saffron Hills vychází první listopadový týden u labelu Day After Records. Veronika Buriánková a David Zeman ji nahráli doma na magnetofonový pás – je to výrazem tvrdohlavosti, nostalgie i intimity, která skvěle vystihuje jejich hudbu. Nyní máte možnost slyšet album s předstihem prostřednictvím Radia Wave.

Nechci psát o písních úplně adresně, protože bych si přál, abyste si Saffron Hills poslechli. Jsou tu dvě chytlavé, zapamatovatelné melodie. Závěr alba je odlišný, ale paralelní vůči debutu, který se vymkl základnímu nástroji a končil klavírem. Nejlepší je zase všechno lidské: její zpěv na hraně úpěnlivosti, jeho tendence hrát na kytary spíš stručnou kostru, kolem které si ovšem naše představivost může domyslet neviditelné reprezentované tělo. Dvojhlas je tu kvůli tomu, aby se něco vyslovilo společně. Kalle mají dost citu pro to, aby si vymysleli právě takovou hudbu, se kterou je jim naživo mimořádně dobře. Na koncertech si Veronika při svém zpěvu a zaříkávání stoupá na špičky – prý proto, že ji hudba svým prouděním odvádí z místa, vede někam vpřed a výš.

Deska vychází v časech, kdy odhadujeme, nakolik si dělat starosti s mizérií společenské situace, s budoucností téhle země, se stíny temnějšími než dřív. Chci jenom poznamenat, že ačkoli songy Kalle naprosto nemají společenský obsah, jsou pro mě silným a dobrým statementem. Je to hudba, ve které se naplno zjevuje moment společenství a propojení (příběh Davida a Veroniky koneckonců pokračuje v kapelách Nod Nod a Veena), je to zřejmý otisk zatraceně dobrého a detailního vnímání reality, je to budování vztahu jinými prostředky, uvolněný let skrze různé žánrové (a tedy i sociální) bubliny a v neposlední řadě zvukový slovník tvrdých kytar použitý k dost pozitivnímu gestu. Kalle, to není eskapismus: je to ambice říct si svoje plně a nevybledle, tak jak je to člověku vlastní.

Z přebalu desky Saffron Hills kapely Kalle

Když se někdo pohybuje v alternativní hudební societě, mezi lidmi z menších klubů a subkultur, vůbec to neznamená, že by zároveň jeho hudba musela znít „alternativně“ ve smyslu nepřístupnosti a exkluzivnosti. Kalle jsou široce srozumitelní a v tom smyslu jim přejme dobrou komunikaci se světem. Byl by omyl popisovat je jako žánrovou kapelu: viděno schematicky, asi jí jsou – ale kdo s nimi strávil koncert, ví, že než se nadějete, nade vším nabyde vrchu to osobní a individuální v nich.

Hodnocení: 80 %
Kalle – Saffron Hills (vlastním nákladem, 2017)

Spustit audio
  • Hudba
  • Recenze
  • Kalle