Deska týdne: Roztikat psí srdce. Pacino debutují silným albem

1. srpen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pacino

Nejjednodušší by bylo říct, že trojice Pacino z Orlové hraje indie rock. V jejich hudbě jsou jistě slyšet ozvuky amerických devadesátkových kytarovek, ale nejenom to. Pacino navazují na tradici slezské nezávislé scény a jdou mnohem dál. Za vše vypovídá jejich debutová deska Půl litru země, která jistě zůstane jednou z nejvýraznějších domácích nahrávek letoška.

Vždycky závidím, když někdo zapáleně vypráví historky o prvních koncertech té nebo oné kapely. Jasně, bylo to třeba nesmělé, zpěvák jenom strnule stál a basák hrál zády k publiku (a některým to zůstalo). Pak praskly struny a následovalo trapné ticho. Ale byli jste u toho. Co bych dal za to, vidět v začátcích, hluboko v devadesátých letech, jemný melancholický bigbít Toyen, daleko později hlučné Gnu, když hráli Srdce v kusech zvuku, nebo L’Point, kteří možná u nás nejlépe přeložili americký indie rock kapel jako Built to Spill (i když zpívali v angličtině). Tohle už je první polovina nultých let, jenomže teď je teď. A teď tu jsou Pacino ze Slezska s velkým debutem Půl litru země.

Trojice Pacino, zpěvák a kytarista Radomír Szajter, basák Jakub Lasota a bubeník Tomáš Veliký, je spojena se scénou v Orlové. Odsud před deseti a více lety přišla spousta kapel jako Planety nebo Leto, které vycházely na labelu MMM, a atmosféru doby nejlépe zachytil Václav Tvarůžka v zinu Nultá léta (soubor fotek vyšel v magazínu Fotograf č. 25 o populární hudbě). Pacino taky silně nasávali inspiraci z katalogu nahrávek u Silver Rocket a později našli generační spojence u kolektivu Chee Chaak Tips – ten pořádá stejnojmenný festival a hodně koncertů v Ostravě a jeho součástí jsou členové kapely At Bona Fide. Ve tvorbě zmíněných najdete spoustu indicií napovídajících, odkud Pacino pochází a kam směřují – ať už jde o texty, zvuk kytar, nebo svépomocný přístup, jak dělat hudbu. Desku nahráli za pár dní v komunitním centru Futra.

Pacino - Půl litru země

První EP Ne tak daleko vydali Pacino už v roce 2014 a od té doby ušli kus cesty. Následovalo několik společných nahrávek (se Sky to Speak a letos s Rutkou Laskier), ale až na té poslední, debutové desce Půl litru země, se ukazují jako sehraná kapela. Zpěvák Szajter konečně našel polohu hlasu, která mu sedí – zpěv přechází do vyřvávaných pasáží z plných plic. A pokud je z mnohdy abstraktních textů něco cítit, jsou to prožitky a pocity osamění, opuštění a bolesti, kterou člověk pozná jedině, až si ji sám protrpí. „Přežil jsem, to stačí,“ výstižně pojmenovává Szajter katarzi ve skladbě Zuby.

Možná proto můžou Pacino připomínat místy emo-hardcoreové kapely jako třeba Indian Summer. V kytarových linkách je zas slyšet okouzlení devadesátkovým indie rockem, ať už to jsou Built to Spill, nebo Dinosaur Jr. (v jedné ze starších skladeb je přiznaně „obšlehnuté“ kytarové sólo J Mascise). A zároveň cit pro nesmrtelné melodie – to se ukáže ve skladbách Kopce, Kraj nebo Schody. Texty připomínají útržky z komiksových bublin a některá slova z dřívějších písní se objevila ve stripech, které připravoval Szajter. Ostatně píseň Psí srdce z novinky inspirovala komiksová povídka Charlese Burnse, v češtině vyšla v souboru pod názvem Na oko. Hlavním hrdinou příběhu je chlápek, kterému vyšinutý doktor při operaci vymění lidské za psí srdce.

Viděl jsem nesmělé koncerty Pacina, kdy zpěvák strnule stál, díval se do země a kšiltovka mu zakrývala kus tváře (to se vlastně nijak nemění). Nesmělí už nejsou, Pacino mají nejlepší formu a zdravě nabyté sebevědomí po několika turné – důkazem nebyl jenom křest desky Půl litru země během Fluff Festu, ale především nahrávka samotná. Tohle není deska, která by měla zůstat uzavřená v rámci jedné nebo dvou scén – má šanci jít dál a oslovit i jiné publikum. A já mám konečně svou historku, kterou můžu přispět při nostalgických diskuzích.

Pacino – Půl litru země (Stoned to Death Records, 2017)
Hodnocení: 90 %

autor: Miloš Hroch
Spustit audio