Deska týdne: Roztikat psí srdce. Pacino debutují silným albem

Pacino
Pacino

Nejjednodušší by bylo říct, že trojice Pacino z Orlové hraje indie rock. V jejich hudbě jsou jistě slyšet ozvuky amerických devadesátkových kytarovek, ale nejenom to. Pacino navazují na tradici slezské nezávislé scény a jdou mnohem dál. Za vše vypovídá jejich debutová deska Půl litru země, která jistě zůstane jednou z nejvýraznějších domácích nahrávek letoška.

Vždycky závidím, když někdo zapáleně vypráví historky o prvních koncertech té nebo oné kapely. Jasně, bylo to třeba nesmělé, zpěvák jenom strnule stál a basák hrál zády k publiku (a některým to zůstalo). Pak praskly struny a následovalo trapné ticho. Ale byli jste u toho. Co bych dal za to, vidět v začátcích, hluboko v devadesátých letech, jemný melancholický bigbít Toyen, daleko později hlučné Gnu, když hráli Srdce v kusech zvuku, nebo L’Point, kteří možná u nás nejlépe přeložili americký indie rock kapel jako Built to Spill (i když zpívali v angličtině). Tohle už je první polovina nultých let, jenomže teď je teď. A teď tu jsou Pacino ze Slezska s velkým debutem Půl litru země.

Trojice Pacino, zpěvák a kytarista Radomír Szajter, basák Jakub Lasota a bubeník Tomáš Veliký, je spojena se scénou v Orlové. Odsud před deseti a více lety přišla spousta kapel jako Planety nebo Leto, které vycházely na labelu MMM, a atmosféru doby nejlépe zachytil Václav Tvarůžka v zinu Nultá léta (soubor fotek vyšel v magazínu Fotograf č. 25 o populární hudbě). Pacino taky silně nasávali inspiraci z katalogu nahrávek u Silver Rocket a později našli generační spojence u kolektivu Chee Chaak Tips – ten pořádá stejnojmenný festival a hodně koncertů v Ostravě a jeho součástí jsou členové kapely At Bona Fide. Ve tvorbě zmíněných najdete spoustu indicií napovídajících, odkud Pacino pochází a kam směřují – ať už jde o texty, zvuk kytar, nebo svépomocný přístup, jak dělat hudbu. Desku nahráli za pár dní v komunitním centru Futra.

První EP Ne tak daleko vydali Pacino už v roce 2014 a od té doby ušli kus cesty. Následovalo několik společných nahrávek (se Sky to Speak a letos s Rutkou Laskier), ale až na té poslední, debutové desce Půl litru země, se ukazují jako sehraná kapela. Zpěvák Szajter konečně našel polohu hlasu, která mu sedí – zpěv přechází do vyřvávaných pasáží z plných plic. A pokud je z mnohdy abstraktních textů něco cítit, jsou to prožitky a pocity osamění, opuštění a bolesti, kterou člověk pozná jedině, až si ji sám protrpí. „Přežil jsem, to stačí,“ výstižně pojmenovává Szajter katarzi ve skladbě Zuby.

Možná proto můžou Pacino připomínat místy emo-hardcoreové kapely jako třeba Indian Summer. V kytarových linkách je zas slyšet okouzlení devadesátkovým indie rockem, ať už to jsou Built to Spill, nebo Dinosaur Jr. (v jedné ze starších skladeb je přiznaně „obšlehnuté“ kytarové sólo J Mascise). A zároveň cit pro nesmrtelné melodie – to se ukáže ve skladbách Kopce, Kraj nebo Schody. Texty připomínají útržky z komiksových bublin a některá slova z dřívějších písní se objevila ve stripech, které připravoval Szajter. Ostatně píseň Psí srdce z novinky inspirovala komiksová povídka Charlese Burnse, v češtině vyšla v souboru pod názvem Na oko. Hlavním hrdinou příběhu je chlápek, kterému vyšinutý doktor při operaci vymění lidské za psí srdce.

Pacino - Půl litru země

Viděl jsem nesmělé koncerty Pacina, kdy zpěvák strnule stál, díval se do země a kšiltovka mu zakrývala kus tváře (to se vlastně nijak nemění). Nesmělí už nejsou, Pacino mají nejlepší formu a zdravě nabyté sebevědomí po několika turné – důkazem nebyl jenom křest desky Půl litru země během Fluff Festu, ale především nahrávka samotná. Tohle není deska, která by měla zůstat uzavřená v rámci jedné nebo dvou scén – má šanci jít dál a oslovit i jiné publikum. A já mám konečně svou historku, kterou můžu přispět při nostalgických diskuzích.

Pacino – Půl litru země (Stoned to Death Records, 2017)
Hodnocení: 90 %