INTRO: Bílá magie kapely Lavra přináší hutnou porci temného popu

Lavra
Lavra

Dvojčlenný projekt Lavra za sebou nechává na internetu lakonické a těžko vypátratelné stopy. Černobílé fotky pořízené na některém z dálničních tahů směrem z Prahy v sobě obsahují zlověstnost i nenápadnost, s jakou toto pražské duo dává nahlédnout do tajů své tvorby. Na čerstvé mixtape EVE ukazuje Lavra, že je jednou z největších tuzemských nadějí letošního roku. Především pro ty, kdo se je nebudou bát hledat.

Kapela ukrývající se pod tajemným a příjemně znějícím ženským jménem Lavra spojuje dvě aktivní jména české podzemní elektronické scény – zpěvačka Barbora Zelníčková působí ve svém domovském projektu Ticho de Beige. Zatímco Tomáš Vondra je jednou třetinou skupiny Orient, ověnčené cenou Vinyla jako loňský objev roku. První kroky jejich společné práce se datují do jara 2016, samotný mixtape se začal rodit během léta. Tvorbu pochmurných skladeb i vizuálních doprovodů vede čistá intuice a souhra společných nápadů, při živém hraní dominuje improvizace.

INTRO je nepravidelný seriál Radia Wave, ve kterém vám chceme představovat začínající a zatím nepříliš známé hudebníky a vycházející hvězdy aktuální popové i experimentální scény z celého světa.

Mohlo by se zdát, že Lavra má blízko k witch houseu nebo české elektropopové tradici, ale ve skutečnosti stojí tak nějak bokem. Inspirace přichází z jiných zdrojů, které jsou neskutečně různorodé. Vlivy Arcy, Swans, Beyoncé nebo FKA twigs splývají se znepokojivými vazbami i pomalu gradujícími, až industriálními beaty (Braid, 108), jež odkazují na tradici kapel okolo anglického experimentálního guru Petera Christophersona (Throbbing Gristle, Coil). Zelníčková ve svých anglických textech reflektuje širokou škálu emocí, od prožívání spokojené samoty (jako je tomu ve skladbě Volcano s repeticí „Myslíš, že jsem sama“) po prázdnotu či agresi, kterou v sobě ukrývá každý člověk.

Vydání mixtapu doprovodil krátkometrážní film, sestřih příběhů a mnohdy snových odkazů. Divák během necelých čtyřiceti minut objevuje zákoutí nevědomí, složitost i jednoduchost partnerských vztahů, zrádnost nostalgie nebo je vtažen do surreálného světa hořících karet a toulavých psů. Právě tajemnost evokující „překračování prahu puberty“ (jak o samotném videu hovoří i duo) navádí posluchače, ať se vydá na cestu intuitivního chápání niterné, temné, a přesto těžko rozklíčovatelné tvorby Lavry.

Tvorba Lavry rozhodně nutí posluchače hledat další fragmenty – ať už půjde o limitovanou edici jejich EP na kazetě, nebo nahodile publikované remixy od spřízněných hudebníků. Je ale těžké odhadnout, co přesně a kdy od nich může čekat dál. Už dlouho se u nás neobjevila kapela, která by tak originálně a přesvědčivě kombinovala současné vlivy (nejen) klubové hudby a zároveň zvládla budovat atmosféru, jež posluchače vtáhne do nepoznaného světa za zrcadlem.