Patřím mezi svoje kámoše. Amelie Siba o novém albu This may be the only way 2 heaven

„Poslední deska byla první moje taková odvážná, kdy si můžu dělat, co chci, plátno pro experiment,“ popisuje Amelie Siba okolnosti vzniku nového alba. Na české nezávislé scéně působí už víc jak šest let. První věci vznikaly výhradně s akustickou kytarou, postupně se však proměňují do stále více experimentálních poloh.

To se projevilo už na předešlé Gently double A, která vyšla, stejně jako novinka, u plzeňského nezávislého labelu Day After. „Vyhovuje mi to kvůli tomu, jak jsou rodinný a lidský,“ pochvaluje si opětovnou spolupráci, kterou tentokrát iniciovala sama.

Deníkovité fragmenty tentokrát doplnily metalové samply dohledané na internetu a vznikla tak syrová a upřímná nahrávka, která se hluboce věnuje mentálnímu zdraví i důležitosti komunity. „Za ty dva roky, co na tom pracuju, jsem si uvědomila, že láska a pevné vztahy nemusí být založené jen ve stereotypní rodině, v heteronormativním vztahu (…), že můžu mít přátelské vztahy, ve kterých ta láska je,“ načrtává, co vše se na desce promítlo.

Ruku v ruce s objevováním a otevřeností v osobních tématech je na desce cítit potřeba jisté konfrontace a vymanění se z různých forem nátlaku, které na nás společnost i my sami často klademe.

Jak se proměnila od první nahrávky? Proč ráda spolupracuje s vydavatelstvím Day After? Jak se cítí na místní scéně? Co se v textech snaží kritizovat a čemu všemu dalšímu se na albu věnuje? Co může přinést do života víc štěstí i síly? Proč se album jmenuje tak melodramaticky? A co to vůbec znamená, když jsou texty cringe? Jak je důležité být sám k sobě upřímný? A jak moc je důležité se naštvat? Poslechněte si celý rozhovor s Amelií Sibou ve Špíně!