Musíme si sedět hlavně lidsky. Vydavatelství Day After letos slaví třicet let na scéně

Kritická Situace, Lvmen, Lifetime, Milemarker, Frodus, z novějších pak třeba Kalle nebo nejnovější Amelie Siba, jsou jen malým střípkem z katalogu Day After Records, který Míra založil před třiceti lety v Aši. Distribuci a vydávání desek dlouho řešil sám, společně s manželkou Martinou. V současnosti se o chod labelu starají rovnou čtyři, do týmu přibyli Markéta s Honzou. V plzeňské kanceláři a skladu společně klikají objednávky nových i starších titulů, vybalují desky, co zrovna přišly i realizují nové releasy. „Mám pocit, že se hlavně pořád prodávají desky Rancid,“ komentuje Markéta stálici mezi alby, které DAR posílá dál do světa.

Historie Day After Records se, podobně jako u jiných dlouholetých nezávislých labelů, dá rozdělit na období před digitálem a po nástupu digitálního sdílení a poslouchání hudby. „Úplně se změnilo prostředí vydávání desek,“ popisuje Míra a vykresluje dřívější systém, fungující v rámci sítě malých vydavatelství po celém světě, která se vzájemně podporovaly.

Ve Špíně jsme se, kromě jiného, snažili společně s hosty rozkrýt to, jakým způsobem masivní užívání streamovacích platforem proměnilo právě Day After Records. A samozřejmě jsme se i pokusili zjistit, co se v HQ poslouchá nejvíc.

Jak vznikal obal i nahrávka s katalogovým číslem jedna? Které momenty byly za 30 let pro label nejnáročnější? Existuje nějaká deska z katalogu, která je takzvaně nedoceněná? Jakým způsobem se vybírají nové tituly? Co je při dělání labelu největší otrava? Proč musel Míra v devadesátkách s distrem na mráz před klub Bunkr? Proměnily se nějak návyky zákazníků DAR? A jaké novinky chystají? Poslechněte si celý rozhovor s Markétou a Mírou z Day After Records ve Špíně ze záznamu!