Deska týdne: Debut Cold Cold Nights jsou studené noci a planoucí srdce

Když Jakub „Jéčko“ Jirásek debutoval v červnu 2012 čtyřskladbovým EPčkem Cold Cold Nights, bylo těžké uvěřit, že má teprve před sebou maturitu. Vyzrálé lo-fi písničkářství tehdy jednoznačně naznačovalo, že mladík z Prahy má před sebou velké věci. Správně ale tušil, že dlouhohrající debut se nemá uspěchat, a tak s ním přichází teprve o pět let později, po několika singlech a splitu s žižkovskými Hey!Rabbit. Během té doby se původně jednočlenný projekt J přetransformoval do plnohodnotné kapely, která nese jméno zmiňovaného debutového EPčka. A ačkoliv Cold Cold Nights na albu (The) Last Summer teprve debutují, je to ve všech ohledech zcela dospělá deska.

Mezi Jéčkem a kapelou Cold Cold Nights bylo několik mezistupňů. Jiráskův autorský talent postupně dostával slušivý kabátek ušitý z vlivů post-rocku či současného ema, zvuk se stával robustnějším, struktury písní zase volnějšími. Klasické refrény na (The) Last Summer rozhodně čekat nelze, kapela se inspirovala postrockovou linearitou při budování písní, čitelné háčky nahrazují pečlivě vystavěné momenty erupcí nálad. V košatých aranžích má kromě klasických rockových nástrojů prostor i trumpeta či trombón (Kryštof Knapp, Daniel Flek), které ale stejně jako u Neutral Milk Hotel nebo Beirut plní roli „dohrávače“ silných emocí, a tudíž se s nimi spíše šetří.

Zkušenosti s koncertní dynamikou jsou znát. Hned úvodní Prologue se během čtyř a půl minuty projde od něžného folku k těžkotonážnímu nářezu. Trojdílná epická skladba Football pracuje s prostorem podobně velkoryse, vazbení z konce druhé části zní ozvěnou Sonic Youth. Závěrečná Summer House pečlivě staví atmosféru, aby v druhé polovině mohli Cold Cold Nights vyslat do vesmíru ohňostroj emocí. Tady už nicméně trochu ruší jistá uniformita skladeb, jejichž finále shodně obstarávají dechy.

Cold Cold Nights – (The) Last Summer|foto: Pear Records

Pražské kytarovky mají zatím velmi plodný rok, obzvláště ty, které vzešly z komunity kolem minifestivalu na zapadlé chatě v Mirošovicích u Prahy. Z trojice spřízněných těles Role, ±0 a Cold Cold Nights, jež shodně debutovala v průběhu posledních několika měsíců, působí poslední jmenovaní zdaleka nejvyzráleji. Žádné přešlapování na místě, pokusy a omyly, ale jasně zformovaná estetika, která sice jemně pomrkává na své zámořské vzory, zároveň ale působí zcela suverénně. Debut (The) Last Summer je deska, která zní po všech směrech světově, aniž by se ale potřebovala ohánět laciným světáctvím.

Hodnocení: 88 %
Cold Cold Nights – (The) Last Summer (Pear Records)