„Chci slyšet hrubost a ošklivost hlasu, dnes se mu přidává až moc makeupu,“ říká hudebnice Umbra

Umbra
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Umbra

„Lidé se stydí a bojí se najít vlastní způsob, jak sami sobě naplno a svobodně naslouchat,“ říká srbská hudebnice Marija Balubdžić. Svým sólovým projektem Umbra zkoumá škály a zákoutí lidského hlasu a zvládá kombinovat experimentální i taneční hudbu. Na festivalu Pohoda jsme spolu mluvili o krásách improvizace, stereotypech ženského hlasu, o jeho využití jako nástroje i o snaze o nejpřímější vyjádření skrze hudbu.

Mohla bys krátce představit svůj projekt Umbra?

Umbra je sólový projekt, na který vznikl v roce 2014. Skládání hudby se ale věnuji od roku 2006, takže můj hudební vývoj prošel dlouhou cestou. V centru mojí tvorby je můj hlas a zpěv. K němu přidávám looper, syntezátory a elektronické bicí. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli budu dělat melodické písně, nebo půjdu cestou experimentu a improvizace, tak jsem se rozsyhodla dělat oboje najednou.

 

To je příklad tvého debutového alba Unglued z roku 2017, kde jsi právě našla rovnováhu mezi experimentální, popovou nebo melodickou polohou. Byl tento balanc něco, na co ses soustředila, už když jsi album připravovala, nebo je to něco, co přirozeně vyplynulo z toho, že jsi tvůrkyně, kterou zajímají rozdílné žánry a styly?

Samozřejmě zájem byl to hlavní. Myslím si ale, že to bylo hlavně využití looperu a mikrofonu, které se staly základem mojí hudby. Ty mě postrčily cestou hraní si a experimentování se zvuky, ruchy a hlasem. A to už byl kousek od improvizace, která je nedílnou součástí mých koncertů. Když jsem pro album Unglued skládala více melodické písně, tak do nich ty experimentálnější zvuky a ruchy přirozeně pronikly. Rozhodně to ale nebyl záměr, který jsem sledovala. Ten materiál vznikl přirozeně, sám od sebe, a já jsem ho jen pak dala dohromady.

Jak jsi už zmínila, hlas je ve tvé tvorbě dominantní. Nahráváš ho, přetváříš a mícháš s ruchy a podobně. Jak o něm přemýšlíš jako o nástroji nebo prostředku k vyjádření?

Umbra

Vychází to z pocitu, že hledám přímé vyjádření a využití hlasu, slova nebo jazyka. Občas se v mých textech objevuje narativ, ale ne nezbytně. Když píšu texty, tak někdy dávají smysl, jindy zase ne, protože mě hlavně zajímá, jak slova znějí. Fascinuje mě, jaké barvy mohou mít samohlásky nebo perkusivnost souhlásek a jak to dohromady funguje. Hodně mě pracovat i s dechem. Když pomocí hlasu vytvářím nějaký zvuk, tak při tom musím samozřejmě dýchat. A to je hrozně zajímavý moment, co se děje před tím, než svým hlasem vytvořím nějaký tón. Jsou za tím miliony zvuků. Mlaskání, skřípání zubů a podobně. A to všechno využívám a snažím se najít co nejpřímější expresi.

Má tvoje hudba kvůli této přímosti nějaký politický přesah? Protože třeba při poslechu písně Self jsem měl pocit, že poukazuje na egocentrickou kulturu kolem nás.

Pohoda 2019: Škrtněte headlinery. Nejsilnější zážitek přinesli Death Grips nebo ukrajinská rapperka Alyona Alyona

Festival Pohoda 2019

Slovenskou Pohodou hýbala muzika s názorem a příběhem. Odvahou překvapil první afgánský ženský orchestr ZOHRA, originalitou zase queer duo FAKA. Nejlepší show přinesli Death Grips a učitelka ze školky, která se ze dne na den stala ukrajinskou rapovou hvězdou, nebo legenda karibské hudby Calypso Rose. Velká jména letos stála spíše v pozadí.

Ne úmyslně. Nezaměřuji se nato, abych ve svou hudbou vyjadřovala nějaký konkrétní politický postoj. Je to spíš o tom, jaká jsem. Přirozeně to, jak se prezentuji, má politický rozměr, ale rozhodně nechci nic kázat ani učit. Písnička Self je o zahlcení egoismem a technologiemi a dnešní kultuře. Moje reakce na to byla, že jsem našla všechna anglická slova začínající self. Začíná to velmi pěkně, například s tím, že něco se sebou děláte. Pak už je to jen horší a horší. Je to kruh. Stále se to opakuje. Začnete sebejistotou a skončíte sebevraždou. Nechci vyprávět příběhy z nějakých konkrétních pozic. Je to spíš o nějaké divoké reakci na tyto problémy. Jsem jako divoké zvíře, které dává přirozeně najevo, jak se cítí. V písni Self jsem cítila ten neustálý koloběh a s tím jsem pracovala.

Co má Umbra ráda na ženském hlasu? Proč se snaží rozkrývat jeho schovávané zákoutí a co si myslí o současné „přeprodukované“ hudbě? Pusťte si rozhovor.