Pohoda 2019: Škrtněte headlinery. Nejsilnější zážitek přinesli Death Grips nebo ukrajinská rapperka Alyona Alyona

Letošní Pohoda hlásila už týden před začátkem vyprodáno. Postupně tak od čtvrtka do soboty zaplnilo trenčínské letiště zhruba 30 tisíc lidí. Vrchní část line-upu zvala hlavně na bývalého člena Oasis Liama Gallaghera, The 1975, vítěze Brit Awards pro nejlepší britskou kapelu, švédskou indiepopovou zpěvačku Lykke Li, na kterou ale kvůli dopravním komplikacím vůbec nedošlo. Kromě popu ale dostal na hlavní stagei prostor i rap v podobě legendárních The Roots nebo Skepty, veterána britské grimeové scény. Ovšem třiadvacátý ročník opět potvrdil, že pokud člověk očekává od festivalu něco víc než letní povyražení, musí se ponořit do středních a spodních vod line-upu.

25 fotografií

Čtvrteční večer sliboval dva headlinery. Britský boy band 1975 jsem si nechal ujít a vyrazil až na šestatřicetiletého rappera Skeptu. S novým albem Ignorance Is Bliss se snaží udržet laťku přinejmenším stejně vysoko jako u jeho předchozího oceňovaného alba Konnichiwa. Na Pohodě nabídl všechno, co se od něj čekalo: syrový grime, podmanivou vizuální show i komunikaci s publikem, které pravidelně dostalo prostor doplňovat jeho verše. Současný rap na hlavní stage patří a dramaturgové festivalu udělali dobře, že Skeptovi takový prostor dali.

The 1975 na Pohodě 2019|foto: Ondrej Koščík, Festival Pohoda

Pátkem tradičně na Pohodě začíná dvoudenní neustávající FOMO ataka. Ráno člověk vyleze ze stanu, dá si na prázdný žaludek stáčenou tresčí pomazánku do rohlíku a začne listovat programem. S jistotou se vždy překrývají přinejmenším dva na první pohled zajímaví interpreti. Člověk buď musí sázet na jistotu, nebo přebíhat ze stage na stage. Druhý den jsem se rozhodl začít lokálně. Slovenský rapper Gleb měl ale naživo mnohem méně energie, než by člověk z jeho nabušených alb čekal. Přeběhl jsem tedy na mezi Vídní a Bělehradem působící Umbru. Sólový projekt Marije Balubdžić byl pravým opakem Gleba. Byl intimní a vtahující. Umbřina tvorba vědomě osciluje mezi experimentální hudbou a popem a z obojího si bere to nejlepší. Míchá zvuky a loopy a propojuje je s hlavním nástrojem, Umbřiným hlasem, nabývajícím pomocí syntezátorů nejrozmanitějších poloh.

Festival Pohoda 2019|foto: Tomáš Kuša, Festival Pohoda

Největším objevem pátečního line-upu pro mě ale byly kapely Snapped Ankles a FAKA. Britská post-punková kapela Snapped Ankles vybočuje svou hudbou i vystupováním. Celá kapela je oblečená do šamanských kostýmů a snoubí punkové riffy se zvuky DIY syntezátorů vytvořených z dřevěných polen. Oproti tomu queer performance art duo z Jihoafrické republiky FAKA bylo téměř nahé a nabídlo syrový minimalistický taneční zážitek v žánru gqomu. Vrcholem pátku ale zůstal koncert kalifornských Death Grips. Jejich kombinace hip hopu, noisu, punku a dalších žánrů vytváří originální zvuk, naživo ještě umocněný agresivním projevem MC Rida.

Publikum na Pohodě během vystoupení Loly Marsh|foto: Ondrej Koščík, Festival Pohoda

Poslední festivalový den započal poklidně koncertem prvního čistě ženského afgánského orchestru ZOHRA. Členky orchestru, které v rodné zemi čelí výhrůžkám bombovými útoky, získaly potlesk ve stoje. Silný příběh za svou hudbou měl i koncert Emmanuela Jala, bývalého dětského vojáka z Jižního Súdánu, který představil písně z desky Naath. Tu natočil se svou talentovanou sestrou Nyaruach, která na Pohodu přicestovala z keňského uprchlického tábora, kde stále žije. V sobotu na mě čekala i nejsilnější show hned po zmíněných Death Grips. Postaral se o to objev ukrajinské scény, přímočará a sžíravě vtipná rapperka Alyona Alyona.