Chilské protesty jsou důsledkem antisociální politiky, říká publicista František Kalenda

Protesty v Chile 2019
Protesty v Chile 2019

Zatímco oči mediálního světa se upírají k protestům v Hongkongu a Katalánsku, plameny občanských nepokojů vzplály také v Chile a v Ekvádoru, kde vyšli do ulic lidé nespokojení s kontroverzními opatřeními tamních vlád. Regionem se dlouhodobě zabývá publicista a spisovatel František Kalenda, se kterým jsme ve studiu mluvili o příčinách stávajícího chaosu.

„Pro Chilany to byla taková poslední kapka,“ vysvětluje Kalenda v narážce na zdražení jízdného v santiagském metru. „Hlavně pro ty mladší. Studenti základních i středních škol začali na protest organizovaně přeskakovat turnikety a posléze vše přerostlo do masových protestů, které se vymkly z ruky. Objevily se případy násilí, žhářství a vandalismu, a vláda do ulic poprvé od pádu Pinochetova režimu nasadila armádu.“

Chilský prezident Sebastián Piñera sice zvýšení jízdného po několika dnech odvolal, ale protesty pokračovaly dál. Proč byla reakce vlády tak tvrdá?

František Kalenda

„Piñera se určitě snažil protestující zastrašit a rychle je rozdrtit. Ostatně prohlásil, že je země ve válce. Je to ale bezpochyby reakce na násilnost protestů, první rabování se začalo dít už před víkendem a připojily se skupinky maskovaných lidí zapalující sídla společností nebo autobusové stanice,“ popisuje situaci Kalenda a dodává, že něco podobného Chile nezná. „Studentských protestů bylo v minulosti více, ale nikdy nevybuchly takhle prudce. Nespokojenost pramení z faktu, že jinak bohatá země je zároveň jednou z ekonomicky nejnerovnějších v celé Latinské Americe. Pinochetovský režim po sobě zanechal dědictví v podobě neoliberální, řekl bych, antisociální politiky.“

Zatímco zdražení jízdného bylo v Chile spíše zástupným spouštěčem nepokojů, chudší Ekvádor zasáhla úprava cen pohonných hmot daleko dramatičtěji. Jaký další vývoj Kalenda očekává a budou hněv lidu sklízet fašizující populisté typu brazilského prezidenta Bolsonara?

„Myslím, že tohle spíš povede k návratu levicových vlád, jako se děje v Argentině. Problémem je, že země Latinské Ameriky obecně nerostou. I Brazílie stagnuje, už od hospodářské krize. V tuhle chvíli se hledá model, který by byl úspěšnější než ten neoliberální. Ale zřejmě jím nebude ani model původní, silně sociální, který byl oblíbený dříve.“

Poslechněte si, jak se protesty vyvíjely a na čem jsou státy Latinské Ameriky závislé. O tom ve studiu hovořil publicista František Kalenda.