Co je důležité pro dobrý byt? A co ho zabije? Se Schwestern o interiérech a sesterství

Monika je architektka, její sestra Iveta vystudovala design nábytku a spolu mají studio Schwestern. Věnují se hlavně rekonstrukcím městských bytů pro běžné rodiny. Toho jsme využili a zevrubně probrali to, co doma mít a nemít, kolik úložného prostoru je tak akorát a proč použít zrovna překližku. S ní totiž Schwestern vybavily většinu bytů.

Iveta Šalamounová a Monika Cihlářová aka Schwestern|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Přehnaná multifunkčnost je na škodu. „Někdo chce mít v obýváku pracovnu, akvárko, velký stůl, kde se schází celá rodina a pohovku pro koukání na televizi. Je potřeba si uvědomit priority a nesnažit se do bytu nacpat všechno,“ říká Monika Cihlářová.

Od skříní jsme se dostaly k dětství. Iveta a Monika vyrostly tak trochu v truhlářské dílně – jejich tatínek totiž spoluvlastní nábytkářskou firmu. „První naše brigády byly, že jsme chodily kolíčkovat nábytek,“ vzpomíná Iveta Šalamounová. Nábytek se u nich doma nikdy nekupoval, ale vždycky vyráběl. Asi i proto v tom dnes pokračují a svým klientům navrhují většinu zařízení na míru. A vysvětlují výhody.

Kromě bytů navrhly Schwestern také řadu výstav. Ta poslední je výstava malířek sester Válových Cesta předurčená osudem, která je teď k vidění v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Jak se navrhuje taková výstava? A jak se sestrám navrhovala výstava sester?

Řeč se logicky stočila i směrem k tématu sesterství. Sestry Válovy říkají, že si „absolutně nezávidí. My si taky nezávídíme,“ říkají o sobě Schwestern. Výhoda prý je, že toho zatím není co si závidět. „Nemáme zase takové příjmy,“ uzavírají Schwestern.

Schwestern Iveta Šalamounová a Monika Cihlářová o bytech, výstavách a sesterství.