Dan Kranich: Dcera mi možná zachránila život

„Je to nejupřímnější a nejodhalenější deska,“ říká Dan. Vznikala v období, kdy se mu narodila dcera Františka a začal jinak přemýšlet o rodině, práci i o tom, jak chce žít. Na albu se objevují témata otcovství, únavy, dospělosti nebo hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

Právě narození dcery Dan označuje za jeden z největších zlomů svého života. „Já si s myslím, že mi ta dcera zachránila život, jinak bych se ukalil k smrti,“ směje se, ale zároveň myslí vážně. „My jsme si totiž z té kapely udělali trochu party, takže koncertování bylo spojené s večírky,“ dodává.

V rozhovoru popisuje cestu od divočejšího života ke klidnějšímu fungování, ve kterém dnes hraje hlavní roli rodina. Ostatně i na nové desce naznačuje tuhle proměnu skladba Je mi třicet, nejdu nikam.

Velmi otevřeně mluví také o smrti svého otce, který zemřel letos v lednu. „S tátou je to pořád čerstvý,“ přiznává. I toto téma se výrazně propsalo do nové desky, která vedle otcovství otevírá také loučení a proměnu rodinných rolí. Na desce se ze svých pocitů Dan vypisuje v tracku Táta.

Řeč přišla i na emoce a na to, jak o nich dnes muži mluví. „Vím, že dnešní kluci už se umí otevírat, ale já a moji vrstevníci to tak často nemají,“ říká. Sám sebe za člověka, který by své pocity snadno sdílel, nepovažuje. „Já jsem taky dost zavřený. Moje žena to ze mě vždycky zkouší tahat, začne rýpat a já se zavírám a zavírám“ usmívá se Dan Kranich.

Proč je nová deska FOTR Danovou dosud nejosobnější výpovědí? Poslouchejte novou epizodu podcastu Bojs.