Debaty o síťové neutralitě nejsou bezprecedentní. Lze se poučit z divokého rozvoje železnice v 19. století

03695106.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03695106.jpeg

Jedním z nejžhavějších témat posledních let na poli internetu je takzvaná síťová neutralita. V jádru debaty o ní jsou limity toho, jak mohou internetoví provideři přistupovat k datům, která posílají přes svou síť. Mělo by být pro poskytovatele legální, aby upřednostňovali (a tím zrychlovali) přenos dat těch uživatelů, kteří si zaplatí? Přestože se jedná o regulaci internetu, není tato debata bezprecedentní. V mnohém hodně připomíná divoký rozvoj železnic v Americe v 19. století.

Jedním ze základních argumentů poskytovatelů internetu, kteří chtějí mít možnost inkasovat za preferenční nakládání s daty těch, kteří si zaplatí, je tvrzení, že bez těchto dalších příjmů nebudou schopni udržovat v chodu náročnou infrastrukturu. Proti tomu se ohrazuje Cory Doctorow ve své knize Information Doesn't Want to Be Free: Laws for the Internet Age: „Je to tak očividná lež, až je pozoruhodné, že ji ještě někdo bere vážně. Dle jejich vlastních zpráv, určených pro investory těchto společností, představuje internetový segment jejich podnikání už teď významný zdroj zisku, přestože do jeho udržování a vylepšování investují naprosté minimum.“

Doctorow zároveň upozorňuje, že jakkoliv se poskytovatelé ohrazují proti přílišným zásahům vlád do jejich podnikání, sami by se bez jejich subvencí obešli jen těžko. Argument, který navrhuje pro ředitele telekomunikačních úřadů, zní: „Podívejte se, pomocí práva průchodu jsme vám ušetřili biliony proto, abyste pro veřejnost vystavěli síť, kterou potřebuje. Pokud chcete spravovat síť tak, abyste z ní měli maximální zisk bez ohledu na veřejný zájem, vykopejte si své zatracené kabely ze země a začněte si sami vyjednávat práva s jejími vlastníky.“ Poplatky za přednostní odeslání dat – které by pochopitelně zvýhodňovaly gigantické společnosti před těmi začínajícími – navíc podle Doctorowa představují dvojité, až trojité účtování za tutéž službu: jak vy, tak majitel webu jste už zaplatili za své internetové připojení, proč by kdokoliv z vás měl platit znovu za tutéž službu?

V tomto bodě nejvíce připomínají debaty o síťové neutralitě rozvoj železnic v USA v 19. století. Po konci americké občanské války bylo jedním z předních cílů americké vlády propojení obou pobřeží kontinentu železnicí. To mělo umožnit obydlení dosud odlehlých zákoutí Nového světa. Ve snaze podpořit výstavbu tří železničních spojnic rozdala vláda na jejich realizaci území se stejnou rozlohou, jakou má dnešní Francie. Nejednalo se jen o úzký pruh země na vystavění samotné trati. Většinou šlo o několik kilometrů široký pás, jehož cena pochopitelně vystavěním železnice výrazně stoupla. Ve své podstatě tak byly železniční společnosti této doby pro své majitele nástrojem na zhodnocování půdy. Krom této štědré subvence vláda poskytla čtyřem společnostem, které měly linky vystavět, výhodné půjčky ve výši desítek milionů tehdejších dolarů.

03695112.jpeg

To však takzvaným loupeživým železničním baronům nezabránilo v tom, aby dále nevyužili svého výhodného postavení. Ohromné množství dalších zdrojů získali vydíráním měst a menších osad podél plánované trati. Pokud jim daná osada odmítla přispět na výstavbu, nepostavili v ní zastávku. Tu místo toho vystavěli o několik mil dál, klidně v úplné pustině. To mnohdy znamenalo konec rodící se osady. Další paraleou se síťovou neutralitou skýtá nakládání železničních magnátů s již dostavěnou tratí. Mnoho moci, a tím i bohatství, plynulo z možnosti ovlivňovat trh ovládáním přísunu komodit do dané lokality. Všechny tyto praktiky rozsáhle popisuje Matthew Josephson ve své knize The Robber Barons.

„Rozdíl mezi kleptokratem a moudrým státníkem, loupeživým baronem a veřejným dobrodincem je pouze otázkou stupně: jde o to, jak velkou část daně vymožené na výrobcích si ponechává elita a na kolik vyhovují prostým občanům cíle, na jejichž realizaci jsou jejich daně použity,“ píše antropolog Jared Diamond ve své knize Guns, Germs & Steel. Už proto se odpověď na otázku, kde tato hranice leží v případě síťové neutrality, bude dozajista u mnoha lidí lišit podle jejich politického přesvědčení. Paralel mezi rozvojem železnice a internetu je ale mnoho, je tu tedy mnoho precedentů i chyb, ze kterých je možné se poučit.