I počítačové hry jsou dnes o vztazích. Dokáží simulovat zklamání i proměnu, kterou láska způsobuje

30. červenec 2018

Romantika není ve videoherním světě nic nového. V RPG hrách jde často najít svému avatarovi partnera nebo partnerku, jeden z prvních simulátorů randění se objevil už v 80. letech. Pak jsou tu ale hry, které prožívání milostného vztahu vykreslují v pestřejších odstínech. Mluví se v nich o vyčerpané lásce, napětí mezi rozumem a citem nebo flirtování přes chatová okna.

O proměně, kterou v životě může způsobit láska, pojednává drobná mobilní hra Florence, která se dostala do prozatímního žebříčku nejlepších her letoška podle britského deníku Guardian. Beze slov vypráví ručně nakreslený příběh Florence Yeoh, která se poprvé v životě zamiluje. Autoři Florence popisují jako interaktivní komiks o vztahu Florence a cellisty Krishe. Je to krátký, ale silný zážitek o hledání štěstí v rané dospělosti a vlastních nejistotách. Pro postup mezi jednotlivými scénami je potřeba vybalit věci z krabice po nastěhování do společného bytu nebo během hádky skládat bubliny s vyhrocenými argumenty. Zdánlivě jednoduchý příběh ale mluví i o rozdělení rolí mezi partnery a prolínání kultur – Yeoh má asijské kořeny a Krish pochází z Indie.

Zaběhlý žánr simulátorů randění obrací na hlavu nezávislá hra Don’t Make Love o dvojici kudlanek. Partneři jsou chyceni mezi svou láskou a pudovou touhou k páření, které by vedlo k nutné smrti. V krunýři jednoho z nich musíte udržet hmyzí vztah v rovnováze. Místo vybírání z předpřipravených možností svoje odpovědi přímo píšete, omezení jenom relativně rozsáhlým slovníkem umělé inteligence. „Odolat polibkům je tak obtížné, i když víme, k čemu by mohly vést,“ říká v jeden okamžik váš partner nebo partnerka. A zatímco se vaše nálada pohybuje někde na ose mezi strachem, smutkem a vinou, dojde vám, že tahle hra vlastně vůbec není o kudlankách. Don’t Make Love je herní metafora až příliš lidské rozpolcenosti mezi rozumem a chemií našich hormonů.

Modřínem, molekulou, galaxií. V buddhismem inspirované hře můžete být čímkoliv

Ze hry Everything

Probouzím se jako prastará sekvoj. Pomalu cestuji krajinou, kořeny zarývám do travnatých vrcholků. Mou pozornost upoutá blížící se bouřka. Stačí malý pohyb a jsem deštivým mračnem nebo letící vlaštovkou. Vracím se zpátky na zem, skrz trsy kapradí až ke spadlým žaludům, úlomkům dřeva a mravencům. Nakonec si vybírám spadlý list. Plachtivým pohybem se sunu dopředu, potkávám malou sasanku. Nesměle zazpívám, mé ostré okraje se prohnou, rostlina mi kývnutím květu odpoví. Cítím mezi námi pouto, přibíráme i opodál ležící balvan a poletující pyl. Společně tancujeme.

Pokud máte chuť na trochu nostalgické melancholie, můžete sáhnout po dvojici her Emily is Away a Emily is Away Too. Obě se odehrávají v oknech chatových programů v době, kdy se na ICQ soutěžilo o co nejlepší citát Radiohead v popisku. V Emily is Away nic z potenciálního vztahu hlavního hrdiny a jeho spolužačky nezažijete přímo, vždycky jen skrze chatové zprávy, které mluví o nevinných flirtech, vysokoškolském odcizení a nejistých plánech do budoucna. Ve virtuální nostalgii se poznají všichni, kteří mají s romantickým psaním na dálku zkušenosti.

Ve výčtu tak trochu divných vztahových her by se dalo pokračovat. Pokud jste někdy chtěli zažít ujeté rande s mopsem, v Hot Date můžete, simulátor randění Longstory od studia Bloom Digital Media boří zajeté konzervativní tradice žánru orientací na LGBTQ+ komunitu a spoustu romantických textovek jde najít na portálu itch.io, v domovském přístavu nezávislých tvůrců. Skoro každý si může přijít na své. Koneckonců, existuje i hra o namlouvání holubů. Jmenuje se Hatoful Boyfriend.

Jaké jsou ty nejlepší hry o lásce a vztazích? Pusťte si celý příspěvek.

autor: Ondřej Trhoň
Spustit audio