Vstát z postele a přežít 8 hodin v práci. Počítačové hry ukazují, jak se žije s depresí a úzkostmi

6. srpen 2018
Ze hry Actual Sunlight

Když se ve videohrách mluví o duševním zdraví, je to často laciná scenáristická berlička – hlavní záporák vraždí, protože je psychopat. Naštěstí už existují i tituly, jejichž autoři o depresích, úzkostech a fobiích mluví férově a otevřeně. Úkolem jejich hrdinů není zabít bosse, ale vstát z postele a přežít osmihodinovku v práci.

Nejdůležitější hrou o duševních potížích, jejíž vliv je cítit dodnes, je Depression Quest od nezávislé autorky Zoe Quinn. Interaktivní povídka z roku 2013 zpracovává každodenní útrapy člověka trpícího depresí. Bezejmenný hrdina nebo hrdinka bojuje s nedostatkem energie a motivace, nevěří si a pomalu začíná tušit, že za jeho nebo jejími problémy může být víc než jen nedostatek disciplíny. V duchu klasických interaktivních románů vám Depression Quest dává na výběr, kudy se bude příběh ubírat. Zvládnete jít na party, kterou pořádá vaše kamarádka, i když se cítíte úplně mizerně? Přemůžete úzkost a zavoláte psycholožce? A co dělat, když se vás rodiče ptají, jak se máte?

Za deprese nemůže chemie v hlavě, tvrdí bestseller. Většina z nás se cítí v pasti kvůli práci

Ulice - samota - úzkost

„Vaše deprese má důvod. Nemáte ji kvůli nízké hladině nějaké látky v mozku, lidé jsou nešťastní, když nejsou uspokojeny jejich psychologické potřeby a to jde v naší kultuře těžko,“ tvrdí novinář Johann Hari ve svém druhém bestselleru Lost Connections. Spojení prý schází mimo jiné mezi vědeckou obcí, která ví, že nárůst depresí má společenské důvody a praxí doktorů, zvyklých pacientům opakovat fráze o chemické nerovnováze v mozku a automaticky předepisovat antidepresiva.

„Jsem v pohodě, mami“

Mezi „Jsem v pohodě, mami, fakt“ a „Radši změnit téma“ vybíráte kliknutím myši. Možná by vám přišlo nejupřímnější se mámě svěřit, ale ty nejlogičtější odpovědi jsou přeškrtnuté jako metafora pro ztracenou lehkost bytí, o kterou vás deprese připravuje. Depression Quest předvádí nekonečné smyčky negativních myšlenek, komplikací v partnerském životě i emoční vyčerpání, kvůli kterému musíte odmítat nabídky kamarádů k setkání. Hra, která vychází z osobních zkušeností autorů, vám taky neustále připomíná, jak na tom jste – ve třech větách shrnuje aktuální duševní rozpoložení a postup léčby. Depression Quest vyšel sice už v roce 2013, ale stále v herním světě zůstává důkazem, že i o komplexním a emočně vypjatém tématu jde vytvořit hru, která takto neuchopitelnou zkušenost přiblíží bez zbytečného zjednodušování a nečekaně upřímně.

„Bože, je skvělé vědět, že jsou lidé, co to skutečně chápou,“ píše jeden z uživatelů ve veřejné recenzi indie hry Actual Sunlight. Její autor Will O’Neill vypráví autobiografický příběh třicátníka Evana, plný deziluze ze života i vlastní neschopnosti něco změnit. Actual Sunlight upřímně popisuje rutinu, do které člověk s myslí ovládanou klinickou depresí upadá a ve které je každé vstání z postele malé vítězství. Když si v kůži Evana odsedáváte od lidí v MHD, protože blízkost jiných už nemůžete vydržet, může za to i jeho nudná práce pro firmu, kterou nesnáší. Oficiální stránka hry varuje, že byste si před spuštěním měli připomenout, jestli filmy a knihy o sebevraždách a depresích zvládáte. V případě Actual Sunlight je to varování na místě – trpící duševní nemocí v Evanově příběhu moc naděje nenajdou. Dílo Willa O’Neilla ale může ostatním ukázat, do jak malého kouta může člověka stín deprese dotlačit.

Parkur mezi lidmi

Jestli jsou na vás interaktivní příběhy málo „herní“, prozkoumat stíny života se sociální fobií můžete ve skákačce Sym od dvojice Italů Atrax Games. Teenager Josh žije ve světě, který má dvě strany – světlou a temnou. Symbolizují odhodlání s duševní nemocí bojovat a naopak tendenci stáhnout se do bezpečné samoty. Každá ze 44 úrovní jde projít jen při správném přepínání mezi oběma perspektivami. Kromě tajemných symbolů překreslujících herní terén jsou po herních obrazovkách roztroušené krátké zprávy – píše se v ních o „mém malém světě, kde mi nic nemůže ublížit“ nebo „všudypřítomných očích“.

Ze hry Sym

Her, které s těžkým tématem duševního zdraví nakládají s úctou, by šlo najít víc. Oceňovaná adventura Life is Strange řeší depresi i sebevraždu, rok staré akci Hellblade se dostalo spousty pochval za vyobrazení psychotické poruchy. Za zmínku stojí i nenápadná nezávislá skákačka Celeste, jejíž hrdinka Madeleine sice zdolává kanadskou horu, ale ve skutečnosti bojuje hlavně se svou úzkostí. Za takové tituly bychom měli být rádi. Ukazují, že kromě zábavy je ve videoherním světě prostor také pro doslova životně důležité problémy. A v nejlepším případě i pro solidaritu s těmi, kteří s nimi každodenně bojují.

Jak se hraje skákačka o sociální fobii nebo textovka o boji s depresí? Poslechněte si audioverzi přehledu nejzajímavějších her, které řeší duševní nemoci.