Delik a Modré hory vzývají svobodu na papíře a v činech

Zatímco první dva jmenovaní se skoro po pěti letech znovu spojili v projektu Modré hory a natočili album Big Beat, ten třetí se naopak osamostatnil ze své domovské skupiny Moja Reč a vydává sólovku Sloboda.

To, co mají Modré hory a Delik na první poslech společné, jsou hrdé deklarace vlastní obyčejnosti, kterou se vymezují vůči hvězdám z velkých médií. Zatímco Delik o sobě rapuje jako o „posledním mohykánovi ve světě manekýnů“, Bene a Lyrik v refrénu skladby Urbanlúzer přiznávají: „Vo vačku pár centou a cigariet, to je to všetko, nám chýbá swag.“ Není bez zajímavosti, že místo rapových hvězd všichni odvozují svůj původ spíše od rockových hrdinů, jako byl třeba Kurt Cobain, na kterém vyrostli. (O tom ostatně Bene a Delik rapovali na svém předloňském společném albu Záblesky Geniality / Úlomky Šialenstva.) Nakonec Delik se na obal své nové desky nechal vyfotit s punkovým čírem, o kterém v titulní skladbě rapuje jako o symbolu svobody.

Míra nezávislosti na systému je na alternativní scéně vlastně stejným fetišem jako peníze v hiphopovém mainstreamu a pro Delika je stěžejním tématem už od majstrštyku, dvojalba Dual Shock z roku 2009. Co se týče textů, je novinka Sloboda víceméně zhuštěnou verzí této slavné desky projektu Moja Reč. A platí to i o podkladech – vždyť dvorní producent skupiny Jozef Engerer stojí za většinou skladeb sólovky a nechybí tady ani kapela Komplot, s níž kdysi Moja Reč natočila svoje první demo.

Modré hory|foto: oficiální Facebook Modré hory

Když se Delik odváží vykročit ze zaběhnutých stop, je to směrem k popu. Sám sebou se sladkým refrénem Tiny i Wichův trance hop Hlas l’udu s Majkem Spiritem honí rádiové trendy, na skutečné dno ale rapper z Handlové narazí v patetických skladbách Hudba, kde se Supem rapuje do zvuku akustické kytary, a hlavně v Krídlech věnovaných svým rodičům. Delik se jim omlouvá za svoje frackovská léta, ale kýčovitá španělka a sladkobolný refrén by se neztratily ani v libovolné slizké televizní estrádě. Pak tu jsou ale také výtečné skladby jako Zakázane ovocie o nevěře, na kterou navazuje Nostalgia se smutným rapem o nevydařeném vztahu. Anebo našláplá Kazety, kapely, kamoši s beatem od DTonate. Sloboda je tak trochu schizofrenní album, na němž Delik zní, jako by cítil, že je mu škatulka alternativy už malá, jenže kdykoliv ji opustí, ztrácí na uvěřitelnosti.

Modré hory se také hlásí ke klasickému hiphopovému soundu 90. let, ale zároveň si libují v experimentech. Na své nové album Big Beat je ale nejspíše z opatrnosti poskládali až do druhé půlky stopáže. Deska totiž nejdříve naváže na to, co dělali na výtečném eponymním debutu. Úvodní Country 2008 nabídne atmosféru letního nicnedělání a následná 150 vtipné osoby a obsazení desky. Lyrik a Bene vždy vynikali v osobitých poetických obrazech, které zachycují současné Slovensko a jeho obyvatele, a skladby Bigbít a Urbanlúzer jsou takovým kaleidoskopem momentek ze současného Slovenska, kterým prochází „dvaja nímandi“ s jediným cílem zůstat na té správné straně.

Bene je jako vždy trochu zasněný, a tak kormidlo desky drží hlavně Lyrik, sršící energickým, drzým rapem. Že jsou skutečně jiní než většina scény, vám dojde, když v Bastogne začnou rapovat z pozic vojáků z bitvy v Ardenách během druhé světové války. A to na vás ještě čeká závěrečné kvarteto skladeb postavených na neobvyklých beatech. Psychedelický Nový svet, anarchistický Prehovor s Karaoke Tundrou a hlavně Jednoizbák s arabskými motivy jsou jednoduše důkazem, že Modré hory mělo smysl obnovovat. Nad deskami, jako je Sloboda a Big Beat, si člověk uvědomí, že je něco jiného o svobodě hodně mluvit a skutečně ji realizovat svými činy. Pozice Delika a Modrých hor v rámci slovenského hip hopu je samozřejmě trochu jiná, druzí jmenovaní zní věrohodněji.

Hodnocení
Delik – Sloboda (I Love Party, 2013) – 65 %
Modré hory – Big Beat (Slnko Records, 2013) – 80 %