Deníček tanečního parketu: Výstava fotografa Wolfganga Tillmanse je velkou událostí

29. duben 2016
03536460.jpeg

Nekonečné večírky vedené syntetickými zvuky a euforií syntetických drog, protesty v ulicích Berlína s transparenty Stop Boko Haram nebo portréty ruských LGBT aktivistů. To jsou snímky německého fotografa Wolfganga Tillmanse, držitele prestižní britské Turnerovy ceny a letošního laureáta fotografické ceny Hasselblad Award, které jsou do 27. prosince k vidění tak trochu mimo centrum dění na umělecké scéně, ve skromných prostorách Domu umění v Českých Budějovicích. Propojují podle starého punkového hesla osobní s politickým – připomínají důležitost boje za svobodomyslnost vedeného skrze taneční parket, ale také jedinečnost tištěné fotografie jako média v době zahlcené digitálními obrazy.

Hudba vůbec hraje v tvorbě sedmačtyřicetiletého Wolfganga Tillmanse důležitou roli. V 90. letech se vezl na lavině raveových mejdanů, které dráždily konzervativní Británii a jejichž dozvuky se později šířily Evropou. Jeho fotografie plnily hudební časopisy jako německý Spex nebo britský módní magazín i-D, na jehož stránkách v roce 1992 vyšla slavná série Lutz and Alex. Snímky provokovaly otevřenou sexualitou, podobně jako společnost rozčilovaly party táhnoucí se přes několik dnů ve vybydlených budovách. Pro Tillmanse je láska k fotografii a elektronické hudbě to samé – a toto spojení mu získalo celosvětový věhlas. Při každé instalaci výstavy se musí navíc prostorem na závěr protančit, jak řekl nedávno v rozhovoru pro týdeník Respekt. Výjimkou nebyla ani expozice v Českých Budějovicích.

03536461.jpeg

Na první soubornou výstavu Wolfganga Tillmanse u nás se ale muselo počkat. Přestože kurátor Michal Škoda oslovil prestižního fotografa už dávno, trvalo celých sedm let, než se mu v nabitém diáři uvolnilo místo. Sluší se rovnou říct, že se čekání vyplatilo. Portréty ruských LGBT aktivistů z ulic nebo snímky z demonstrací proti policejní brutalitě v amerických městech ukazují Tillmansovu dokumentární tvorbu.

Syrové snapshoty odhalují bezprostřednost jeho fotografií, které už pak zásadně nikdy v počítači neupravuje – proto říká, že se s přechodem na digitální fotoaparát jeho rukopis nezměnil. Abstrakce vzniklé chemickým procesem v temné komoře jsou zase dokladem jeho fascinace samotným médiem fotografie. Ve čtyřech místnostech tu na zdech visí jeho dílo v několika formátech – od malých zvětšenin až po velkoformátové tisky. Většina z vystavovaných děl je namnožená na obyčejné tiskárně, Tillmans totiž zůstává skromný a stále se snaží tvořit s minimem prostředků, byť se o něj výstavní síně perou.

03536459.jpeg

Jak dokáže držet krok s dobou, si uvědomíte, když při procházení expozicí na jedné fotce poznáte venezuelského producenta Arcu, jehož futuristické beaty jsou tím nejaktuálnějším ze současné elektronické scény. Arca dává svou hudbou a křiklavou stylizací vzpomenout na Tillmansovy fotografické série z 90. let zachycující kamarády ravery, jako Lutz and Alex. Sdílí s nimi touhu po vyjádření vlastní identity.

Výstava Wolfganga Tillmanse, která zasazením do Českých Budějovic skvěle podtrhává fotografův zájem o kulturu na periferii, tak působí jako elektronické skladby, které si autor tak rád přehrává. Je složená ze samplů současnosti a dokáže beze slov obsáhnout bolesti i radosti dnešního světa.

Další články autora