Děrné štítky: Hackeři vs. cenzura, bionapájení družic a neobvyklá biometrie

Hackeři na oběžné dráze
Hackeři celého světa hledají způsob, jak se vyhnout cenzuře. V budoucnosti jím může být umístění klíčových prvků vlastní počítačové sítě na oběžnou dráhu.

Plán vypuštění vlastních satelitů hackeři nedávno oznámili během své berlínské konference Chaos Communication Congress. Hackerští a pirátští aktivisté Nick Farr a Armin Bauer zveřejnili projekt, který se jmenuje Hackerspace Global Grid. Takový server pohybující se na oběžné dráze kolem Země bude velmi těžké vyřadit z činnosti nebo jej jakkoliv cenzurovat. I když je pravda, že např. Čína v minulosti už předvedla, že zvládne raketou ze Země družici „rozstřelit“. V otázce vynesení satelitu hackeři spoléhají na to, že už v blízké budoucnosti bude alespoň nízká oběžná dráha celkem dosažitelná i prostředky soukromých firem, nebo dokonce amatérů.

Zajištění spojení přes družice rychle letící na nízkých oběžných drahách ale nebude jednoduché. Řešení se neobejde bez speciálních vysílačů a přijímačů, které zájemci kdekoliv na světě umožní zachytit satelitní signály. Hackerská komunita usiluje o sestrojení malých pozemních stanic tohoto typu, jejich cena by neměla být vyšší než 100 euro. Konkrétním důsledkem této hackerské aktivity bude vytvoření necenzurované a nezávislé počítačové sítě. Zajímavostí je, že vznik této infrastruktury měl původně sloužit k něčemu jinému – k vyslání amatérského, na velkých kosmických programech nezávislého kosmonauta na Měsíc.

Bionapájení družic
Dosavadní kosmické sondy čerpají svoji energii buď z fotovoltaických panelů nebo ze zdrojů, v nichž se energie uvolňuje z přirozeného radioaktivního rozpadu plutonia. V laboratoři amerického námořnictva se nyní rodí projekt, který by např. marsovkým vozítkům umožnil čerpání energie i z přirozeného životního cyklu určitého druhu bakterií. Tento postup ale odporuje dosavadním standardům, které zakazují přítomnost jakékoliv známky pozemského života na palubě sondy, která přistála na jiné planetě. Je to opatření, které zamezuje kontaminaci prostředí na jiné planetě. Na druhou stranu má toto řešení obrovskou výhodu, a tím je relativní vydatnost a spolehlivost takového zdroje energie.

Vozítko Curiosity zkoumá Mars (ilustrační)|foto: NASA

Mikrorover by vydržel s mikrobiálním palivovým článkem fungovat po dobu několika let. Byl by dostatek energie pro palubní elektroniku, pro vědecké přístroje i pro samotný pohyb vozítka. Bylo by také možné nashromáždit dost energie na to, aby vozítko občas udělalo menší skok nebo se převalilo ve chvíli, kdy uvízne na terénní překážce.

Biometrika pozadí
Ve světě techniky se prosazují nejrůznější biometrické systémy, které ověřují identitu uživatele. Až japonské výzkumníky ale napadlo měřit někomu pozadí. Takové měření je přitom v automobilu docela přirozené. Při nasednutí do auta nevyžaduje od řidiče žádnou další proceduru navíc. Sedadlo řidiče bude prošpikováno tlakovými senzory, které v režimu učení nejdřív zjistí tlakovou mapu řidičova pozadí a celkový průběh jeho nasedání. Při kontrole identity řidiče pak bude velmi snadné elektronicky zabránit zloději nebo neplnoletým dětem, aby auto nastartovali a odjeli s ním. Výzkumníci z japonského Ústavu pro pokročilé průmyslové technologie dosáhli v rozpoznávání toho pravého řidiče 98% úspěšnosti.

Základnová část takto upraveného automobilového sedadla bude obsahovat 360 tlakových senzorů, které budou digitálně měřit tlak na relativní škále od 0 do 256. Malý palubní počítač pak vytvoří specifický tlakový otisk řidičova posezu. Doposud běžné metody biometrického ověřování totožnosti obsahovaly např. kontrolu oční duhovky skenerem nebo téměř rituální otisk prstu na speciální čtečce. Biometrická kontrola integrovaná v sedadle je oproti tomu nenáročná a nevyžaduje žádný čas navíc.