Děrné štítky: Wi-Fi, Křemíková ulice a hry

Wi-Fi v Česku
Jak se Češi připojují na internet? Odpověď na tuto otázku najdeme v údajích dvou státních úřadů - statistického a telekomunikačního. Vyčteme z nich třeba to, že hodně populární jsou bezdrátové sítě. „Wifiny“ jsou druhý nejrozšířenější způsob, jak se české domácnosti připojují k internetu. Loni mělo přístup k nějaké bezdrátové síti na 700 tisíc domácností. Víc se jich připojovalo už jen přes ADSL, kde počet přípojek dosahuje skoro 800 tisíc.

Obecně vzato má internet zavedený kolem 56 % domácností. Statistici zjistili, že nejčastěji se k němu připojujeme kvůli tomu, abychom si přečetli e-maily, našli informace o různých výrobcích a dozvěděli se, co se stalo nového. Zato internetové bankovnictví Čechy ještě pořád moc nebere. Používá ho něco málo přes pětinu uživatelů.

Celkem standardní věcí se naopak stalo, že se přes notebook nebo mobil někde venku „napíchneme“ na cizí otevřenou síť. Mějte ale na paměti, že pokud se na nezabezpečené otevřené wi-fi třeba přihlásíte do e-mailu, na Facebook nebo kamkoliv jinam, riskujete, že přijdete o svá citlivá data. Na otevřenou síť se dá snadno připojit, ale také není zrovna složité z ní získat cizí údaje. Buďte proto opatrní a používejte zabezpečenou formu přihlašování. Chvíle surfování zadarmo by vás mohla přijít pěkně draho.

Wi-Fi v Evropě
V západní Evropě kolem otevřených wi-fi sítí spíš přituhuje. Na hodně místech v řadě států se sice ještě pořád připojíte bez problémů, ale boj proti terorismu zasáhl také do této oblasti moderních technologií.

V hlavách bezpečnostních expertů se zrodila myšlenka, že otevřená wi-fi by se dala zneužít k naplánování teroristického útoku, a proto je nutné mít takové sítě pod kontrolou. V praxi to můžete vidět třeba v Itálii nebo ve Švýcarsku, kde se buď nedostanete na internet bez předchozí lustrace, anebo alespoň místo volného přístupu dostanete náhodně vygenerované uživatelské jméno a heslo. Díky tomu se pak dá zpětně vystopovat, co jste na internetu dělali.

Ve státech, kde taková pravidla ještě neplatí, se pak alespoň snaží politici donutit telekomunikační operátory k ukládání tak zvaných provozních a lokalizačních údajů. To znamená, že po určitý počet měsíců musejí evidovat, kam se kdo a odkud připojoval.

Křemíková ulice
Kalifornské Křemíkové údolí, světové centrum počítačového a technologického průmyslu, zná každý. Vždyť v téhle oblasti má své sídlo spousta velkých hráčů internetového byznysu. V přeneseném významu se jako Silicon Valley začala označovat i různá vývojová centra v menších zemích, včetně těch evropských.

San José přezdívané „hlavní město Sillicon Valley“|foto: Public domain

Slibně se rozvíjejícím přírůstkem do rodiny „křemíkových“ ulic a městských částí je londýnský Silicon Roundabout, tedy česky Křemíkový kruhák. Je to neoficiální pojmenování pro budovy kolem ne zrovna lukrativní stanice metra Old Street. Našli byste tu asi 200 převážně menších internetových firem, přičemž výraz „převážně menší“ znamená, že počet zaměstnanců nepřesahuje deset. Z velkých hráčů tu sídlí třeba Last.fm a šeptanda praví, že se sem brzo přistěhuje také britská pobočka Googlu, který nedaleko Křemíkového kruháku koupil jednu z budov.

V České republice podle všeho žádnou Křemíkovou ulici ještě nemáme. Není čas to napravit?

Prohlubuje hraní krizi?
Hrajete na internetu hry? Staráte se o svou farmu, odstřelujete diamanty, nebo čarujete ve virtuálních světech? Jestli ano, tak možná přispíváte k ekonomické krizi.

Loni v květnu oslavila legendární hra Pacman třicet let od svého vzniku. Google to oslavil tím, že jste si Pacmana mohli po dobu dvou dnů hrát přímo na jeho hlavní stránce. Asi vás nepřekvapí, že se do hraní pustil pomalu každý, kdo tehdy prošel kolem vyhledávače. A teď zbystřete: jen americká ekonomika kvůli tomu prý zchudla o víc jak 120 milionů dolarů, protože zaměstnanci místo práce naváděli žlutou potvoru bludištěm.

O kolik přichází česká ekonomika vinou karetní hry Solitaire ve Windows, to žádná statistika bohužel neuvádí.