Deska týdne: Alt-J je snadné odsoudit. Ale nedělejte to

16. září 2014

Kromě debutového Leisure se všechna alba londýnských Blur umístila na prvním místě britského albového žebříčku – ve Spojených státech jsou ale dodnes asi tak známí jako kterýkoliv tým ze středu tabulky Premier League. Alt-J jsou na tom podobně – za svou první desku An Awesome Wave dostali Mercury Prize a na britských ostrovech prodali víc než tři sta tisíc kopií, americká hudební kritika jim ale vesměs nemůže přijít na jméno.

Podle vlivného Pitchforku jsou Alt-J dokonalým příkladem přehnaně sofistikované kapely, která zvukovou ornamentálností zakrývá fakt, že jsou její písně nevýrazné a nudné.

Jestli někdo čekal, že Alt-J svou druhou deskou This Is All Yours přesvědčí i tyhle kritiky a konečně zaujmou opravdu široké spektrum posluchačů, musí být zklamaný. Skupinu sice opustil basista Gwil Sainsbury, podstata ale zůstává stejná a dá se shrnout do jedné věty: Alt-J na rozdíl od jiných, komerčně úspěšných neprodávají svou image ani osobnost, ale jenom samotnou hudbu. Je to těžká výchozí pozice, Alt-J z ní ale umí udělat přednost, protože totiž nemají žádnou jasně definovanou tvář, mohou se na ploše celé desky velmi organicky proměňovat a v každém okamžiku se dotýkat jiného žánru.

Alt-J jako by neustále popírali sami sebe – když chtějí hrát řízně, schválně napíšou píseň na míru řidičům amerických kamionů (bluesrocková Left Hand Free). Téhle skladbě ale předchází vrchol desky v podobě komplikované skladby Every Other Freckle, která svou kolážovitostí a schopností spojovat nespojovatelné upomene na už neexistující skupinu The Beta Band. Na desce ale slyšíme i ironická flétnová intermezza, folkové skladby podle střihu Fleet Foxes, trefně vysamplovanou Miley Cyrus v klipové skladbě Hunger Of The Pine nebo píseň o vyhřeznutí vetřelce ze stejnojmenného filmu. Páteř alba tvoří trojice skladeb o japonském městě Nara, která dokonce evokuje náznak konceptu – Alt-J ale nenabízí souvislý příběh, spíš touhle hříčkou jenom pokyvují k progrockovým kapelám 70. let, které kdysi bývaly podobně odosobněné.

03207630.jpeg

Alt-J opravdu místy působí až moc chytrolínsky a je velmi snadné je legitimně odsoudit, ať už pro jejich přílišnou uhlazenost, nebo pro absenci intenzivnějších emocí. Skupina ale vlastně jenom pokračuje v naplňování mýtu o kapele, která posluchače rozděluje – říká se to dnes o každé druhé formaci. Alt-J ale posluchači opravdu buď milují, nebo nenávidí.

Největší výhrou by tak pro ně nakonec bylo, kdyby se po vydání alba nemluvilo o samotné desce, ale spíš o tom, jakými způsoby ji člověk může poslouchat a jak může její výslednou podobu sám ovlivnit. Už názvem desky totiž Alt-J dávají najevo, že poslední krok musí udělat posluchač – a ten má schopnost udělat z This Is All Yours průzračně originální album a jednu z největších letošních událostí.

Hodnocení: 85 %
Alt-J – This Is All Yours (Infectious, 2014)

autor: Jiří Špičák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.