Deska týdne: Animal Collective
Málokterá kapela budí svými novými alby u posluchačů taková očekávání jako experimentální úderka Animal Collective. Kapela, která průběžně zachycuje, komentuje, ale především přetváří tvář současné hudby, se po třech letech vrací s deskou Centipede Hz.
V komunitě posluchačů nezávislé hudby se vypráví jeden suchý vtip: „Letošní rok nestojí za nic, Animal Collective nevydali desku.“ Obliba této skupiny z Brooklynu je nevídaná, prakticky každé jejich album sklidilo nadšené reakce jak od kritiků, tak od fanoušků. Cesta k pozici nejobdivovanější současné indie kapely ovšem začala drobnými krůčky.
Poslechněte si celý profil Animal Collective od Jirky Špičáka
Kdyby téhle desce nepředcházely Strawberry Jam a Merriweather Víte Co, měli bychom důvod být pořádně odvázaní. Ale ten vynález extatického stylu a propletených samplů je už nějakou dobu venku... (...)
Takže celkově téhle desky vydržím s bídou deset minut, pak se cítím předávkovanej a musím se jít uklidnit nahrávkama z dob, kdy Panda Bear, Avey Tare a spol. občas přeřadili i ze šestky někam níž, třeba albem Feels. Myslím, že Rudé právo by někdy v roce 1977 o Animal Collective napsalo: „Americký imperialismus dohání mladé západní umělce k radikální reakci, ke krajním gestům, kterým naše mládež, vyrůstající v podmínkách, jaké jí zajišťuje socialistická společnost, může jen těžko porozumět, a je to tak dobře!“
Poslechněte si celou recenzi od Pavla Klusáka
Animals se na Centipede Hz víc než kdy předtím proměňují v nadšené architekty odpadu, věčně hladové šelmy, které mají potěšení z hudby, v níž se děje všechno naráz, a u které se v daný moment nedá dělat nic jiného, než udiveně a soustředěně naslouchat. Centipede Hz je hustým pralesem zvuku, kterým se nebude chtít proklestit každý; tenhle delirický kaleidoskop vás může zrovna tak rychle unavit jako nebývale nabudit – záleží na vaší povaze, náladě a mentální kondici. Pro mě osobně jde ale o desku sice tzv. experimentální, šílenou, podivně rozvichřenou ale především skvěle poslouchatelnou a velmi zábavnou. Je to nahrávka s vlastní specifickou dynamikou: představuje skvělou kombinaci hyperaktivity a trpělivosti, statičnosti a kinetického pohybu, úzkostných vokálů a euforizujícího křiku.
Poslechněte si celou recenzi od Aleše Stuchlého
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
