Deska týdne: Cannibal Ox jsou jediní rappeři, kteří se nemusí stydět za retro

11. březen 2015

Deska týdne

Hip hop byl ze své podstaty vždy žánr, jehož zástupci stáli pevně ukotvení v současnosti a snažili se pojmenovat aktuální problémy, samozřejmě pomocí nových zvukových forem. Bylo ale jenom otázkou času, kdy se i takhle progresivní žánr začne otáčet do minulosti a kdy začnou rappeři dolovat v historii. Nejkřiklavější případ hiphopové retro mánie zatím připravil newyorský rapper Joey Bada$$, který na svém letošním dlouhohrajícím debutu lovil v klasickém zvuku východního pobřeží poloviny 90. let. Paradoxní na desce B4.Da.$$ je samozřejmě fakt, že Bada$$ obráběl zvuk z doby, kdy ještě ani nebyl na světě – narodil se totiž v roce 1995, jenom několik měsíců předtím, než tragicky zemřel Biggie Smalls a Tupac Shakur.

Striktně retro nahrávku připravil i kultovní kolektiv Wu-Tang Clan, jejichž loňská deska A Better Tomorrow se jenom málo liší od předchozích desek, na kterých bylo nápadů pomálu. Soudě podle vesměs negativních reakcí fanoušků a kritiky by se mohlo zdát, že na retro hip hop nikdo není zvědavý. Přesto se ale našlo album, které se přiznaně inspiruje už dávno slyšeným zvukem a zároveň má smysl jej poslouchat i v roce 2015. Comebacková deska Blade of the Ronin od dvojice Cannibal Ox byla hodně očekávanou nahrávkou, měla totiž navázat na dodnes oceňovanou desku The Cold Vein. Tu magazín FACT označil za nejlepší desku nezávislého hip hopu všech dob.

Čtěte také: Přečtěte si také recenzi Miloše Hrocha: „Pro komiksové nadšence Cannibal Ox je New York jejich Gotham, kde se ulicemi prohánějí padouši, na politiky dohlíží anarchistický mstitel Vendetta a občas se zjeví goblini z páté dimenze.“

Vast Aire a a Vordul Mega se tentokrát nemohli spolehnout na výpomoc rappera a producenta El-Pho, ten má totiž momentálně plné ruce práce s projektem Run The Jewels. Album Blade of the Ronin tedy tentokrát zvukově zaštítil třeba Black Milk, o jehož oblíbeném soundu vypovídá už seznam inspirací: Black Milk vzývá De La Soul, A Tribe Called Quest nebo J Dillu. Album zní přesně tak, jak by člověk podle uvedených jmen čekal – beaty často pochází ze zaprášených soulových nahrávek, slyšíme pompézní smyčce a nechybí ani samply zpěvu.

Cannibal Ox – Blade of the Ronin |foto: iHipHop Distribution

Přestože Blade of the Ronin zní poměrně krotce a evokuje třeba klasickou eponymní desku z katalogu Deltron 3030 nebo zvuk Madliba a MF Dooma, nechybí nahrávce nezbytná hrana, která ji vyděluje ze zástupu anonymních desek. Oba rappeři jsou totiž ve slušné formě a textům, ve kterých nechybí aluze na sci-fi motivy nebo třeba náboženská kázání neexistujících církví, dávají díky své skvělé flow pořádnou porci energie. Cannibal Ox byli vždy oceňovaní především za originální zvuk a skvělou produkci, jejich velká comebacková deska ale ve výsledku daleko víc stojí na rapu. Právě díky němu se Cannibal Ox nemusí stydět za svoji očividnou inspiraci už dávno slyšeným – staré formě totiž dávají obsah, který každého hiphopového nerda nadchne.

Hodnocení: 80 % Cannibal Ox – Blade of the Ronin (IGC Records, 2015)