DESKA TÝDNE: David Berman roztočil po 10 letech kolo osudu. Na sólovce Purple Mountains místo soudu bilancuje

Majestátní fialové hory nad plodnou nížinou – zpívá se v písni America the Beautiful v rámci výčtu toho, proč je třeba obdivovat nádheru této země. Skladba je zároveň tak trochu neoficiální hymnou USA, zazpíval si ji kdejaký popový interpret, mezi ta známější nastudování patří například verze od Mariah Carey. Ne náhodou si Berman vypůjčil název pro svůj sólový projekt Purple Mountains z téhle písně. Tím strastiplným tajemstvím, které před fanoušky Silver Jews léta tajil a které bylo pro něj údajně horší než závislost na drogách, alkoholu nebo pokus o sebevraždu, byla pravá identita jeho otce. Není jím totiž nikdo jiný než bohatý a vlivný lobbista Richard Berman, který pracoval pro některé z takzvaných nejnebezpečnějších firem USA. David se svou kariérou a energií vždy snažil být v opozici vůči tomu, co dělá jeho otec, ale jako by s vydáním ceněné desky Silver Jews Lookout Mountain, Lookout Sea došla energie. Už na zvoleném názvu Berman opět dokládá, jak moc nadsázky a sebeironie je schopen použít. A že podobný kradmý pocit lehkosti budeme mít i z desky Purple Mountains.

Deset let se nakonec nemusí zdát jako tak dlouhá doba, kterou David Berman raději promlčel a víceméně se stranil veškerého hudebního světa. Nicméně i jeho život se hned několikrát proměnil. Rozpadlo se mu dvacetileté manželství s Cassie Berman, která s ním hrála i v Silver Jews. A především mu zemřela milovaná matka, což bylo tím pravým spouštěčem k tomu, začít pracovat na desce. Berman se přiznává, že nikdy neměl problém být ve své tvorbě otevřený, upřímný a autobiografický – u Purple Mountains tohle všechno ovšem dosahuje až kosmických rozměrů. Je možné najít vykoupení a vnitřní klid, když se všude kolem stahují bouře a za každým rohem se může ukrývat smrt?

Berman se dotýká svého života až na kost, podobně například jako Jeff Tweedy na své letošní sólovce. Už samotný otvírák That’s Just the Way That I Feel otevřeně předestírá, co se bude na nahrávce celých 44 minut rozebírat. A že to nebudou žádná lehká témata. Nicméně Bermanovo kouzlo se ukrývá ani ne tak v pohnutém osudu a odvaze o něm vyprávět, jako především v odlehčenosti jeho výpovědi. Nestěžuje si, nenadává ani nefňuká, ani nikomu nic bolestínsky nevyčítá. Jen vypráví. O tom, co se stalo a jak ho to poznamenalo. Nesnaží se hodnotit, jen sčítá a s kradmým úsměvem na rtech poznamenává „All My Happiness Is Gone“, zároveň ale nečeká, že někdo přiběhne s kapesníkem, aby mu osušil slzičky. Spíš nás opět upozorňuje, že svět i život mohou být strašné, ale bylo by fajn jít dát s hlavou vztyčenou a nezradit nic ze svých ideálů. Byť sám Berman je na deset let nechal jít trochu jinými cestami.

Purple Mountains - Purple Mountains (2019, Drag City)