Deska týdne: Florence + The Machine

Název kapely Florence + The Machine je odkazem na dlouholetou spolupráci a přátelství s hudebnicí a producentkou Isabellou Summers, přezdívanou právě Machine, která s Florence s občasnými přestávkami hraje už od teenagerských let. Původně používaly jméno Florence Robot/Isa Machine. Před vznikem Florence + The Machine ještě proběhla krátká epizoda s kapelou Ashok, která přinesla první verzi písně Kiss with a Fist. K vtipným historkám ze začátků patří i to, že prvního manažera pro svoji aktuální kapelu Florence přesvědčila na záchodě v klubu, kde mu zazpívala nedesátkový hit Something's Got a Hold on Me. Jako Florence + The Machine pak prorazila v britských i amerických žebříčcích už s první deskou Lungs.

Druhá deska britské kapely Florence + The Machine nazvaná Ceremonials byla jednou z nejočekávanějších nahrávek letošního podzimu. Po všech těch úspěších hrozilo, že kapelu postihne syndrom druhé desky a nepovede se jim na úspěch debutové Lungs navázat. Hned zkraje je třeba ujistit, že tohle se nestalo. Ceremonials pokračují v tradici založené na Lungs více než povedeně a patří k jedněm z nejdůležitějších alb letošního podzimu. „Má to ale svoje háčky, ačkoliv možná diskutabilní,“ říká Jiří Špičák.

Hudební publicista Pavel Turek z týdeníku Respekt srovnává Florence s dalšími příslušnicemi silné vlny britských sólových zpěvaček, aby v zápětí vypíchl, čím se tomuto pestrému spolku vymyká.

Je už tahle hudba za hranicí nebo ne?
Odpovědět si, jako vždy, musí posluchač sám. Letošní podzim, který je pro podobně intenzivní hudbu jako stvořený, ale dává jasnou nápovědu.