Deska týdne: Fuck Buttons na vrcholu?

Zpoza rituálně znějícího agresivního rytmického podkladu začne za chvíli vystupovat krátký melodický motiv opakující se v nekonečné smyčce, na kterou se postupně nabalí další hlukové plochy v kontinuální dvoufázové gradaci. Co se týče stopáže, umějí Fuck Buttons složit i radio friendly skladby, nicméně obě předešlé řadovky začínaly desetiminutovými opusy a velmi podobně se to má i s trackem Brainfreeze, otvírákem jejich dlouhohrající novinky Slow Focus. Ta obsahuje celkem sedm psychedelicky repetitivních výletů do sci-fi světa duhového rocku, který je ale tentokrát, v porovnání s ranou produkcí dvojice Andrew Hung a Benjamin John Power, posluchačsky trochu vstřícnější.

Na třetím albu rozhodně nenajdete extrémní hlasové projevy nebo do uší řezající noise, kterým se Hung a Power prezentovali na debutu z roku 2008. Slow Focus spíš pokračuje ve směru naznačeném na Tarot Sportu ve smyslu zjemňování celkového zvuku a častějšího čerpání z krautrocku a synthpopu. A i když na nějaký ten distorzní industrial nakonec dojde, syrovost ze Street Horrrsing je tatam.

Fuck Buttons – Slow Focus |foto: ATP Records

Co naštěstí z tvorby bristolského dua nezmizelo, je epická výstavba dlouhometrážních skladeb a taky nezbytná chytlavost. S tím souvisí i nehasnoucí a pořád hodně silný čuch Fuck Buttons na výrazné melodické útržky a schopnost na základní kompoziční skelet chytře roubovat další a další sonické vrstvy. Jakkoliv nenápadně může v některých momentech Slow Focus znít, jsem si stoprocentně jistý, že v koncertním podání se položky Brainfreeze, The Red Wing nebo Hidden XS změní ve stejně masivní tribal peklo, jako to dokážou starší jistoty Surf Solar nebo Flight of the Feathered Serpent.

Slow Focus je sice zvukově docela uhlazenou nahrávkou, její atmosféra je ale o poznání temnější než ta, se kterou Andrew Hung a Benjamin John Power přišli na druhé desce. A je celkem jedno, jestli se člověk zaměří na rychle pulzující syntezátorové linky ve skvělé offbeatové mezihře Year of the Dog nebo naopak pomalu se plížící klávesovou hrozbu v rozvolněném elektro módu tracku Sentients. Všude bude cítit jakési vnitřní napětí a postapokalyptická ponurost, kterou by třetí album zapadlo spíš mezi dvě předchozí.

Fuck Buttons |foto: oficiální Facebook Fuck Buttons

Z celkového hlediska mi ovšem nezbývá, než Slow Focus umístit na vrchol pomyslného trojúhelníku tvořeného jednotlivými řadovkami. Pokud člověk skladbám Fuck Buttons odpustí někdy až zbytečně natahovanou stopáž, musí tomuhle bristolskému tandemu přiznat, že své (přeci jen určitým způsobem omezené) portfolio zvuků a skladatelských postupů dovedl po devíti letech na scéně takřka k dokonalosti.

HUdební publicista Karel Veselý je o něco kritičtější: „Slow Focus je zvukově nejvypiplanější deska Fuck Buttons, což ospravedlňuje i fakt, že většinu postupů a triků už dvojice použila na předchozích deskách. Co ale považuji za jednoznačné minus, je to, že sedm skladeb příliš nedrží pohromadě. Každá jako kdyby kopala za svůj vlastní tým, a deska postrádá nějaký jednotící motiv či společnou náladu. I přesto se dá říct, že Fuck Buttons na Slow Focus potvrdili svůj talent."

Fuck Buttons – Slow Focus (ATP Rec., 2013)