Deska týdne: Hřbitovem ambicí. Preoccupations na novince obrábějí post-punkovou nostalgii

4. duben 2018

Nedá se říct, že by New Material od kanadské kapely Preoccupations byla zrovna jarní deska. Depresivní post-punk vás spíš posadí do zapadlého koutu místnosti daleko od lidí, než že by zval na procházku do parku. Preoccupations pokračují ve vyšlapané cestě, svůj „trendy“ zvuk výrazně neobohacují, jenom dělají přístupnější hity pro úzkostné melancholiky.

V nultých letech se mluvilo téměř o každé kytarovce jako o „indiečku“. Pokud jste ke kytaře a base měli syntezátory a nejlíp bicí automat (nebo přesného bubeníka), byl to zas post-punk – od chvíle, kdy žánr připomněli Interpol. Formuli, která se vytvarovala na přelomu 70. a 80. let ve Velké Británii a byla vytvořena tehdejší společenskou situací, vyčpělostí punku a touhou objevovat, na jedničku naplňují kanadští Preoccupations – Trump a brexit jsou malou spojnicí mezi teď a tehdy, kdy Ronald Reagan a Margaret Thatcher stěží nabízeli nějaké alternativy ke stávajícímu řádu. K hudbě se musí přičíst depresivní texty o tom, jak se vám svět hroutí před očima – všechno je slyšet na aktuální desce New Material, která je nejpřístupnější nahrávkou Preoccupations.

Čistší produkci od Preoccupations neznáme a je to rozdíl od syrovějšího debutového EP. Je tu víc syntezátorů, a dokonce jeden čistě elektronický song bez zpěvu, základ tvoří bicí a basa a kytar je méně. Nechybí ale v největších hitovkách jako v singlu Disarray nebo úvodní Espionage, kterou si nejspíš pustíte několikrát v kuse, než se vůbec dostanete ke zbytku skladeb – dramatickým barytonem Matta Flegela se dozvídáme, jak se lidstvo noří hlouběji do Mrtvého moře, v refrénu ho podpírají jednohlasem ostatní členové a do toho tepe „depešácký“ rytmus ostrouhaný na kost.

Preoccupations – New Material

Preoccupations zpívají o bezvýchodných situacích, kdy musíte polykat antidepresiva. Zabíjejí vás, ale zároveň udržují při životě: „Podporujete miliardový pohřební průmysl.“ Flegel, který píše texty, je často moc abstraktní na to, abyste si pod jeho neurózami vůbec něco představili. „Hledáte útěchu ve stínech“ a „tančíte po hřbitově ambicí“ při poslechu skladby Solace, která zní, jako by se potkali Joy Division s dreampopovými Beach House.

Flegelova až lehce sebeparodická slova zní možná trochu prázdně, jenom jako pentlička hodící se k jejich žánru – a musíte zapojit fantazii, abyste si představili, jak se do takové situace dostal. Post-punkové kapely v 80. letech to naproti tomu uměly přesně pojmenovat – ať to bylo zavírání továren v Manchesteru u The Fall, nebo „krvežíznivá média“ u Gang of Four. Výjimkou je song Antidote, kdy Flegel narkoticky zpívá o informační přetíženosti a nemocích současné mezilidské komunikace. Politika je ale extra nezajímá, jak řekl Flegel, když jeho kapela musela změnit název z Viet Cong na politicky korektní Preoccupations.

Vlnu vzkříšeného post-punku odstartovala v roce 2002 newyorská trojice Interpol a dnes zažívá žánr další příliv, jakkoliv jsou už zdroje vyčerpané. Když kývnete na všechna post-punková klišé a přijmete nutnou dávku nostalgie, je to možná nejlepší album Preoccupations – ale ambiciózní kapela svůj moment, jako zažili Interpol s debutem Turn Off The Bright Lights, už prošvihla. Dělají hudbu pro ty, kteří jsou smíření, že nic nového v post-punku neuslyší – koneckonců kanadská kapela tu na několika místech přímo vykrádá rytmus Joy Division. Těm, kteří ale nemají tušení, o co v žánru jde, to zas může rozšířit nepoznané obzory.

Hodnocení: 70 %
Preoccupations – New Material (Jagjaguwar, 2018)

autor: Miloš Hroch
Spustit audio