Deska týdne: Jak skončí příběh rockové opery Titus Andronicus? To se nejspíš nedozvíte
Když se dnes někdo rozhodne natočit rockovou operu o třech dějstvích, může to vyznít jako vtip. Jenže kapela Titus Andronicus pocházející z New Jersey, která si za deset let na hudební scéně udělala slušné renomé, nežertovala. Mohlo její nové album The Most Lamentable Tragedy, které navíc skupina opatřila důsledným poznámkovým aparátem soustřeďujícím hudební texty na serveru Genius, dopadnout dobře?
Pro odpověď musíme sáhnout do hudební historie. Konkrétně do dob, kdy se formovalo to, čemu dnes říkáme indie rock. Ze začátku 80. let naučila minnesotská kapela Hüsker Dü tehdejší americkou nezávislou scénu, že hardcore punk a melodie nemusí být nutně v rozporu. Co víc, hned v roce 1984 ramenatému undergroundu, zvyklému spíš na sypačky nepřesahující půlhodinovou stopáž, trojice naservírovala výpravné dvojalbum Zen Arcade. Příběh o vykořeněnosti mladého člověka, který se vydává hledat sebe sama v armádě nebo náboženství, ocejchovaný nezaměnitelným zvukem – zároveň prosyceným divokou syrovostí, melodickými linkami i disonantními kytarovými pasážemi – se stal jakýmsi milníkem. Něčím, co se jen tak neopakuje.
O víc než třicet let později přichází Titus Andronicus s podobně odvážným počinem. Místo sedmdesáti minut ale rovnou natáhli desku na hodinu a půl. Během poslechu se setkáváme s bezejmenným hrdinou. Ten bojuje se svým alter egem, zamiluje se, nadává na náboženství a prochází snovými sekvencemi. To všechno má být jistou autoterapií pro frontmana kapely Patricka Sticklese a není těžké si domyslet, že tím hrdinou je myšlen on sám. Svůj život už na průlomovém albu The Monitor z roku 2010 přirovnával k občanské válce, s konceptuálními deskami má tudíž zkušenosti. Strastiplný boj s depresemi doprovází nejenom garážový punk smíchaný s jeho o něco méně uvěřitelným popovým formátem à la Green Day, ale také chorály, opulentní dohry a hardcorová intermezza. Sticklesovu zkušenost má pak v závěru připomenout cover lo-fi písničkáře Daniela Johnstona, který stejně jako on trpěl depresemi.
Pro dnešního posluchače je ale album nestravitelné. Už pro něj totiž není přirozený soustředěný poslech z vinylu, jako za dob Hüsker Dü, ale posluchač spíš korzuje po internetu a kliká každý moment někam jinam. Na nahrávce The Most Lamentable Tragedy sice najdeme hudebně zajímavé dílčí nápady, z nichž je cítit nefalšovaný zápal, ale po chvíli se z nich stává nenápadná kulisa. Ta ve vás nezanechává žádné emoce. Na konci zůstává jenom odvážné gesto, které ale může Sticklesovi a určitě i několika dalším pomoct. Pokud nebylo míněno jako vtip.
Hodnocení: 50 %
Titus Andronicus – The Most Lamentable Tragedy (Merge, 2015), 93 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
