Deska týdne: Kanye West se ztrácí v samotě, chaosu a marnosti

17. únor 2016
03084337.jpeg

Když americký rapper a producent Kanye West v roce 2010 vydal nahrávku My Beautiful Dark Twisted Fantasy, zdálo se, že vize egomaniakálního perfekcionisty se začíná naplňovat. Jeho slova o tom, že je největší hvězdou současného popu, vždy vzbuzovala spíš shovívavé úsměvy než respekt. Kombinace ega, perfekcionismu, technicky nedokonalého rapu, neohrabaných pohybů, falešného zpěvu spolu s neoddiskutovatelným talentem, hudebním nerdstvím a značnou porcí sebeironie ale vytvořila nepravděpodobný koktejl, který uhranul posluchače i kritiky. S jeho poslední nahrávkou The Life of Pablo začíná být ale jasné, že West už není ve fázi, kdy se mu daří cokoliv, na co sáhne.

Práci na sedmém sólovém albu West oznámil na konci roku 2013. Od té doby se začaly vynořovat tracky, které na albu s názvem So Help Me God měly figurovat. Postupně ale bylo čím dál tím jasnější, že to s novou nahrávkou samozvaného krále popu nebude až tak jednoduché. Ohlášená kolaborace s Paulem McCartneym, která původně měla být zásadní částí desky, vygenerovala pouze dva singly, West jednou za čas přišel s novou písní, která má být součástí jeho nového opusu, ve výsledku se na konečném tracklistu z původního konceptu ale ocitly pouze Wolves a Famous. Stejnými turbulencemi si prošel i samotný název desky a datum vydání. Pár dní před releasem se jméno změnilo na (zatím) finální The Life of Pablo, ukázalo se ale, že se release nekoná.

Ve čtvrtek 11. února West předstoupil před vyprodanou Madison Square Garden. Přes hodinu trvající módní přehlídka doprovázená hudbou z nového alba, pouštěnou z laptopu samotným autorem, byla streamovaná megalomanskou službou Tidal a přenášená do stovek kin. Kanye byl obklopený crew z labelu GOOD Music, legračně se kýval do rytmu a občas nehlasně rapoval. Když začalo být pár hodin po akci jasné, že album ještě není dostupné ani na zmíněné streamovací službě, vše dostalo příchuť trapné šarády. Později West na svém Twitteru sice vysvětloval, že zdržení je způsobené přáním Chance The Rappera dostat na The Life Of Pablo jejich kolaboraci, je ale jen těžko pochopitelné, jak se může tak chronický perfekcionista chovat až takto chaoticky.

03570147.png

Je samozřejmě možné, že oddalování vydání, změny názvu a nesčetněkrát upravovaný tracklist nahrávky plní spolu s Westovými misogynními eskapádami na Twitteru a pondělním stažením alba z Tidalu roli jen dalších publicity stuntů, ostatně některé z nich už teď vzbuzují nekonečné debaty na sociálních sítích, jako třeba finální název nahrávky. Album samotné ale až překvapivě přesně kopíruje zmatečnost, s jakou se odehrálo jeho vydání. Kdysi perfekcionistická produkce a textová dotaženost zmizely, jejich místo zaujaly nenaplněné ambice, chaos a tragikomické velikášství. Vše je protkané momenty, které připomínají Westa v nejlepší formě. Ty sice potěší skalního fanouška, Kanyeho lajdáctví ale nepřekryjí.

Podívejte se taky na recenzi Miloše Hrocha: „Pokud jde o texty plné sebelásky a dost možná nejhorších rýmů v dějinách rapu, nejlíp je glosoval hudební publicista Karel Veselý na Twitteru: ‚Rappeři často točí desky ve vězení, Kanye bude pravděpodobně první, kdo tu příští udělá v blázinci.‘ Naráží na to sám West v tracku Feedback, když říká: ‚Jmenujte génia, který není šílený!‘ Přiložil ještě do kotle, když prohlásil, že zveřejněná verze The Life of Pablo není finální – musí se prý vyladit pár detailů. Nahrávka opravdu zní, jako by ji dodělával několik minut před vydáním. Je to jedna z tváří postavy Kanyeho Westa zrozené z popkultury – vizionáře. Jeho hudbu tentokrát zastínil mediální humbuk nadělaný egomaniakem.“

Velkým tématem alba, respektive Kanyeho dosavadní tvorby je autocitace. V předchozích letech tento prvek fungoval jako nástroj sebeironie, podkopávání stavěného narativu, zároveň ale jako potvrzování výlučné pozice autora pomocí vytvoření sítě slov a frází sdílených všemi nahrávkami. Zvuková stránka všech Westových alb tento citační princip podporovala fascinujícím propojením samplingu a autorské tvorby. Ve výběru samplů je West stále skvělý, zásadně se ale změnil způsob, jakým s hudebním materiálem nakládá. Jeho každé předchozí sólové album vyvolalo menší zemětřesení a vytvořilo zástupy epigonů. The Life of Pablo tuto ambici nemá, nebo ji není schopné naplnit. Každý track připomíná nějakou z předchozích nahrávek, v čele s emblematickou písní Real Friends, postavenou na beatu à la Late Registration a s textem, který využívá témata outsiderství a jako by vypadl z 808s and Heartbreak. To spolu s faktem, že se Kanye už nesnaží ve formě spolupráce vytáhnout na světlo neznámé mladé producenty a rappery, ale kolaboruje se smetánkou soudobé urban music, vyvolává dojem, že se snaží především hrát na jistotu.

I ti nejlepší můžou vydávat špatná alba, u Kanyeho Westa je ale problém, že se v nekonečných mystifikacích, provokacích a velkohubých prohlášeních ztrácí nejenom posluchač, ale i West samotný. Jako by se snažil ze své persony udělat akt performativního umění, k něčemu opravdu promyšlenému má ale výsledný mix asi stejně daleko, jako má Martin Shkreli ke geniálnímu businessmanovi-filantropovi. Není ostatně náhodou, že se farmaceutický magnát po odkoupení artefaktu Wu-Tang Clanu snažil o ten samý kousek s The Life of Pablo. Mimo megalomanství a dvojaká prohlášení oba spojuje ještě všudypřítomný pocit samoty a zbytečnosti, který vyplňují čím dál tím šílenější pokusy o získání pozornosti.

Ve výsledku už je jedno, jestli jsou zatím nekončící zmatky kolem The Life of Pablo produktem marketingové kampaně, nebo jde o opravdový propad Westa do chaosu a šílenství. Odvaha a um, s jakými spojoval zdánlivě nespojitelné, které z Westa dělaly jedinečného autora, jsou nenávratně pryč.

Hodnocení: ¯\_()_/¯ %

Spustit audio
autor: Jonáš Kucharský