Deska týdne: Leto šíří spoko existenciálním popem a zlatým řezem

16. květen 2016
03147907.jpeg

Mýtus hardcore-punkové scény postavený na ramenatých kytarových riffech a neartikulovaném řevu nabourává čím dál víc kapel, které sahají po popu jako vyjadřovacím prostředku. Tuto navoněnou disciplínu konfrontují se špínou undergroundu a ukazuje se, že pro ně i přes jejich kořeny není nakonec nic přirozenějšího. Důkazem byli kdysi Sporto, teď Prodavač nebo právě Leto z okruhu slezského labelu MMM a jejich debutová deska Zbytky ozářených ploch.

Místo pyrotechniky populární hudby, která vděčí za mnohdy vyumělkovanou třaskavost složité postprodukci, sahají Leto po úsporných malorážkách – Indošových kytarových motivech, pískavých klávesách a autentickém hlasu zpěvačky Palmy. Pro nahrávání desky si přizvali ještě Záclonu ze spřízněných Planet, na koncertech jinak totiž používají automatického bubeníka. Vystačit si s málem je možná také klíč k pochopení muziky Leto, který otevírá dveře domovského labelu. Ten nebere omezené prostředky jako nevýhodu, ale jako samozřejmost.

O kapelách ze Slezska se začalo před dvěma lety mluvit, když Planety vydaly debutovou desku. Poetiku drsného kraje dokázaly reflektovat něžným rockem, a jak vysvětluje Indoš v rozhovoru pro pořad Radia Wave Špína, svým způsobem ukázaly MMM cestu k nezávislému popu. Svoji filozofii staví na odmítnutí institucí hudebního průmyslu. Pop jako takový měl podprahově vždycky jistý punc zaprodanosti a samoúčelné líbivosti, proto k němu Leto našlapovali opatrně – nejdřív přes minimalistický instrumentální projekt Boss a sekretářka.

Chytlavé synťákové melodie, zdánlivě flákačská kytara a laxní zpěv staví Leto do pečlivých kompozic a všechno to zní tak nějak opravdově. Nedají se k ničemu konkrétnímu přirovnat, snad jen k jejich vzorům Blonde Redhead, kteří jsou u nich ale slyšet jen v nepatrných náznacích. Podobně vnější vlivy ignoruje i Palma při psaní textů – nepřemýšlí o nich v rovině slov, jako grafička si je představuje vizuálně. Texty tak vznikají metodou hraničící s psychickým automatismem. Nepíše je, ale maluje. Třeba v písničce Domy zpívá: „Ostré hrany řežou prostor – promyšlená pravidla / domy divných přímých tvarů si přivlastňují svět.“ Při poslechu musíte zapojit vizuální fantazii i vy.

03179696.jpeg

Snová atmosféra a Leto jako takové podle jejich slov „odráží slezské bytí – život, který je často pod horizontem“. Desku drží pohromadě nenucená dynamika a česky zpívané texty, což je jedna z vůbec nejtěžších disciplín, na níž si vyláme zuby většina kapel. Jak by se řeklo ve Slezsku, je to zkrátka spoko. V případě Zbytků ozářených ploch jde ale o silný koncentrát této substance, kterým nesměle prosvítá tuzemský debut roku.

Hodnocení: 85 %
Leto – Zbytky ozářených ploch (Silver Rocket / MMM, 2014), 35 min.

Další články autora