Deska týdne: Mucha na druhé desce bloudí, občas se ale trefí výborně
Hořkou, částečně autobiografickou skladbou Nepojedeš nikam Mucha v loňském roce uzavírala svoje koncerty a možná už tehdy tak naznačovala, jakým směrem se vydá na svém letošním druhém albu. Minimálně první setkání s desítkou skladeb na desce Josefene se totiž nese v duchu vystřízlivění a přitvrzení v tématech, které Mucha společně s doprovodnou kapelou podporuje plnějším punkrockovým zvukem.
Kromě zmíněné Nepojedeš nikam, která představuje jakousi kabaretní elegii nad promarněným mládím, se k podobným tématům vztahuje třeba hned třetí skladba Automatická, která jenom s malou nadsázkou popisuje nekonečné nástupy na druhou, domácí směnu, kterou každodenně zažívá naprostá většina žen. Trochu nepochopitelně jsou ale podobně trefné skladby rozředěné manýristickým střídáním němčiny se slovenštinou nebo angličtinou, které nemá žádné opodstatnění a působí jenom jako prázdná hra s formou.
Další kategorií, která bohužel tahá album hodně dolů, jsou pokusy o stoprocentně humorné skladby bez přesahu – k těm patří třeba hodně ohraná variace na zdravou výživu v písni Vege, na jejíž různé obměny narazí člověk v každém druhém vystoupení pořadu Na stojáka.
Paradoxně tak Nikola Muchová působí nejjistěji v okamžicích, kdy se pouští do závažných témat, protože právě tam dokáže uplatnit svůj nadhled a schopnost několika slovy trefně glosovat situace, které v různých obměnách zažívá téměř každý člověk (nebo minimálně téměř každá žena). Těžko říct, proč má potřebu zbytečně často se opírat o humorné berličky – když člověk slyší poslední skladbu Jako ty, tedy s přehledem nejlepší skladbu dosavadní kariéry Nikoly Muchové, zatouží slyšet celou desku v podobném duchu. Sice s humorem, ale s takovým, který vidí za roh a funguje víckrát než na jeden poslech.
Druhé album Muchy rozhodně není takový propadák, který možná spousta posluchačů čekala, rozhodně je z něj ale patrné, že je Mucha na rozcestí a úplně netuší, kam se vydat dál. Cesty, které by stálo za to prozkoumat, ale na nahrávce určitě jsou.
Hodnocení: 65 %Mucha – Josefene (Indies Scope, 2014)
Čtěte také: Přečtěte si i recenzi Karla Veselého: „Mucha se tak na druhé desce může kromě sarkasmu a humoru spolehnout i na rockovou energii. I díky tomu není druhé album Muchy opakovaný vtip ani resuscitace něčeho, co mělo skončit po první desce. Kam se ale tahle divoká holka vydá dál, je ve hvězdách. Každopádně to bude zajímavé sledovat.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
