Deska týdne: Mucha podruhé není jen opakovaný vtip

Mucha si je moc dobře vědoma limitů své vulgární poetiky a na druhé desce Josefene se snaží příběh ženy ve světě plném nepoužitelných mužů ještě nějak rozvést. Nejsilněji nicméně pořád působí písničky, v nichž se vyrovnává s rolí matky, na niž zdá se neměla čas se připravit.

Do téhle „antikoncepční“ kategorie patří hořká zpověď Nepojedeš nikam, kde se na konci k mamince přidá i její dcera, nebo syrová píseň o údělu ženy Automatická. Samozřejmě na desce pokračují i útoky na muže a rýmovat „Kamil“ s „debil“ si může dovolit jen ona. Když pak zpívá o strastech veganů (Vege) nebo narkomanů (Narkoraga), je to přinejmenším vtipné. Škoda, že na některých místech alba má Mucha potřebu sklouzávat do slovenštiny, němčiny či francouzštiny (Erik, Bere, Media), jako kdyby tím chtěla dát najevo, že vlastně ani není důležité, co říká, ale jak to říká. Rozpačitější druhou polovinu desky nakonec zachrání závěrečná, v podstatě milostná píseň Jako ty, v níž Mucha bezelstně přiznává, že v sobě má také dost z mužského sobectví a sebestřednosti.

Mucha jako holka s kytarou může na nové desce občas ustoupit do pozadí, což je dáno tím, že její kapela nemá problémy převzít otěže písničky. Tady je velký posun od první desky. Je slyšet, že nový materiál vznikal v týmu a koncerty zocelená kapela, v níž se potkaly osobnosti brněnské scény, šlape na Josefene jako dobře namazaný stroj. Na hře tria vážených pánů Kyšperský, Zavadil, Svoboda je slyšet, že si s živočišnou Muchou u mikrofonu rádi odpočinou od svých poněkud zadumanějších hlavních projektů.

Mucha – Josefene|foto: Indies Scope

Mucha se tak na druhé desce může kromě sarkasmu a humoru spolehnout i na rockovou energii. I díky tomu není druhé album Muchy opakovaný vtip ani resuscitace něčeho, co mělo skončit po první desce. Kam se ale tahle divoká holka vydá dál, je ve hvězdách. Každopádně to bude zajímavé sledovat.

Mucha – Josefene
Hodnocení: 80 %