Deska týdne: Nečtěte zprávy, pusťte si Davida Byrnea. American Utopia zlepšuje náladu ve společnosti

13. březen 2018
David Byrne

Pětašedesátiletý zpěvák, bývalý frontman artrockových Talking Heads, spisovatel, režisér a renesanční člověk David Byrne se po čtrnáctileté pauze vrátil se sólovým albem American Utopia, které nám má dát injekci optimismu. Natočil tak silnou sólovou desku, kterou mu může kdekdo závidět. Jenom je z ní znát jistá únava.

Skotsko-americký hudebník David Byrne měl vždycky groove, jiskru nepopsatelného cool a funk v těle. Jeho hudba nasávala vlivy z nejvzdálenějších koutů zeměkoule i lidské psyché. Na americký pop byl vždycky pořádně výstřední, přesto bodoval v žebříčcích i u kritiky. Byl vždycky trochu napřed a postavil post-punkovou kapelu ještě předtím, než vznikl punk. Z nesměle roztěkaného podivína v čele Talking Heads, kterého lidé s Aspergerovým syndromem brali za svého, dozrál ve starostlivého staříka s velkým srdcem. Byrne uměl posluchače vždycky rozesmát a rozsvítit, když ukazoval banální každodennost, ať už na první sólovce Rei Momo z roku 1989 ovlivněné latinskoamerickou hudbou, kde zpíval o zelináři postávajícím na Broadway Street, nebo na albu Look in the Eyeball, kde naivně ordinoval úsměv v nejtěžších chvílích. Ale jemu jste to prostě museli věřit. S artpopovovou deskou American Utopia přichází právě včas. V době, kdy se nám nejkritičtější scénáře ze sci-fi filmů a dystopických videoher zhmotňují před očima, potřebujeme trochu optimismu. Stačí si pročíst zpravodajství, rychle ho zase zavřít a pustit si tuto desku, která zní jako Talking Heads zkřížení s dekóry současné elektronické hudby. 

Album vychází čtrnáct let od posledního Grown Backwards a vlastně nebylo v plánu. V posledních letech Byrne vydal knížku o ježdění na kole nebo oceňovanou knihu How Music Works, kterou poskládal z autobiografických úvah o hudbě. Natočil skvělou desku s americkou zpěvačkou a kytaristkou St. Vincent a chvíli předtím album Everything That Happens Will Happen Today s Brianem Enem, se kterým tvoří od roku 1978 autorskou dvojici. Novinka American Utopia vznikla podobným způsobem jako zmiňovaná nahrávka, Eno poslal několik rytmických koster písní a Byrne je otextoval a nabalil na ně další hudebníky. Na American Utopia jich je přes dvacet, mezi nimi britský R&B písničkář Sampha nebo – a to je možná největší překvapení – elektronický producent Daniel Lopatin, známý jako Oneohtrix Point Never.

Nejsme ztraceni. David Byrne rozjel projekt, který upozorňuje na dobré zprávy ze světa

David Byrne

„Zdá se, že se svět řítí do pekla. Když se ráno probudím a přečtu si noviny, říkám si ‚ach ne‘, často jsem v depresi půl dne,“ vysvětluje americký hudebník David Byrne, proč založil projekt Reasons to Be Cheerful, tedy Důvody k radosti.

Koncept alba svým způsobem tvarovaly vnější okolnosti. Vznikalo v době, kdy Baracka Obamu střídal v prezidentském křesle Donald Trump a liberální svět se topil v beznaději. Byrne si řekl, že v rámci projektu Reasons to be Cheerful posbírá několik pozitivních zpráv o tom, jak se dá měnit svět kolem nás. Inspiroval se punkovým básníkem Ianem Durym a jeho stejnojmennou písní, v níž vyjmenovává věci, které mu dělají radost, od saxofonu Johna Coltranea po sýr čedar.

„V tomhle životě jsme jen turisti, jenom turisti, ale výhled je pěkný,“ zpívá David Byrne v geniálním singlu Everybody’s Coming to My House s robotickou kytarou, který připomíná tribální pop Talking Heads kolem desky Remain in Light. Byrne jako by tu zpíval z pohledu někoho, kdo byl připoutaný na lůžko kvůli dlouhé nemoci a užívá si každý okamžik. „Představ si, že se koukáš na obraz, že řídíš auto, zavíráš okno, otevíráš dveře.“ Byrne má schopnost udělat v písních známé věci podivně cizí – auta, budovy, jídlo. A na výdobytky moderní civilizace, její strukturu, instituce se dívá očima nezúčastněného pozorovatele, který k nim chová až dětinský údiv.

David Byrne – American Utopia (Nonesuch, 2018)

Zvukově nejinspirativnější je skladba This Is That, kde dostal producent Oneohtrix Point Never nejvíc prostoru. Otevírají ji perkuse, jakoby slyšené pod vodou, a v druhé části se k nim přidá decentní piano. Nic výstředního, ale Oneohtrix Point Never tu elegantním způsobem Davida Byrnea konfrontuje se současnou elektronikou – a podobně se to podařilo v titulní I Danced Like This. Ozvěny Talking Heads se přihlásí v další skvělé Gasoline and Dirty Sheets, jejíž refrén jen tak nedostanete z hlavy: „Řekla, že svoboda stojí moc, řekla, že mysl není místo.“

Naopak v písních Everyday Is a Miracle nebo Dog’s Mind už Byrneova výstřednost ubírá na srozumitelnosti, když nám říká, že psi neumí řídit a kuřata umí přemýšlet mysteriózním způsobem. Byrne vždycky balancoval na hraně trapnosti, ale tady už uklouzl. V knize How Music Works se vysmíval sám sobě, že v písni Cosmonaut použil směšný motiv kosmonauta jako metaforu pro odcizení – na desce American Utopia si připravil několik trapných příkladů pro další aktualizované vydání knihy.

Abychom mohli vytvořit lepší svět, musíme si ho umět nejprve vůbec představit. Je to ústřední myšlenka eseje American Utopia od amerického filosofa Fredrica Jamesona i stejnojmenné desky Davida Byrnea a je to i koncept loňské nahrávky Utopia od Björk. Utopie není pro Byrnea nějaké místo nebo společenský systém. „Je to spíš toužení po něčem lepším,“ řekl pro britský deník The Guardian muzikant, který ve své tvorbě postupuje s precizností akademika. Jeho nejnovější album v současné společensko-politické situaci připomíná ironickou scénku z filmu Život Briana od Monty Pythonů, kdy Brian visí přibitý ke kříži a společně s dalšími odsouzenými zpívá: „Vždycky ber život z té lepší stránky.“

Nevadí, že je American Utopia místy slabší odvar z Talking Heads a že se Byrne ve snaze dělat neustále nové věci stejně trochu opakuje. Ty písničky dokážou na chvíli změnit, jak se cítíme a jak se díváme na svět kolem sebe. Tak má na lidi působit dobrá hudba. Dřív se lidé k němu za dob Talking Heads obraceli kvůli tomu, že uměl formulovat odcizení, které sami cítili na sobě. Nyní se za Davidem Byrnem chodí pro naději.

David Byrne American Utopia (Nonesuch, 2018)
Hodnocení: 75 %

David Byrne novou desku American Utopia představí 23. června na festivalu Metronome v Praze.

  • Hudba
  • Recenze