DESKA TÝDNE: Peníze na kontě a bolavé srdce. Lil Uzi Vert vydal dlouho očekávané album Eternal Atake

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lil Uzi Vert

„Rád dělám hudbu, rád dělám lidem radost, ale ta hudba je mi tak trochu fuk, bráško,“ přiznal se filadelfský rapper pár měsíců předtím, než jeho mýty opředené a dlouho očekávané album Eternal Atake konečně vyšlo. Po mnoha peripetiích, pauze od rapování i konfliktu se sebevražedným UFO kultem Božská brána se fanoušci dočkali nahrávky, která je v rámci rozvolněného konceptu bere na intergalaktickou cestu po současném trapu, zatímco v řídicí kabině se přepočítávají peníze.  

Zprvu to vypadalo, že Eternal Atake nikdy nespatří světlo světa a zůstane jakýmsi rukojmím v područí labelu Generation Now. Na podobně prokletá a zároveň očekávaná alba je vždy upřena pozornost a také vyvolávají velká očekávání, což se nevyhnulo ani Eternal Atake. Lil Uzi Vertovi (občanským jménem Symere Woods) se je podařilo splnit beze zbytku. Hodinovou nahrávku, která se zjevila jako překvapení, si z většiny vzala pod křídla filadelfská producentská rodina Working On Dying a vtiskli jí tak svébytný a rozpoznatelný zvuk. A i když Woods tvrdí, že jeho současnou hlavní láskou je móda a drahé oblečení, na Eternal Atake rapuje jak nikdy předtím.  

Uzi se netají svou láskou nejen ke klasikům filadelfské scény, ale i k mainstreamovému emo rocku, jako jsou My Chemical Romance nebo Paramore. Poučený filadelfskou pouliční tradicí i současným trapem nicméně posunul možnosti své flow zas o něco dál. Občas se zasekne na opakování jedné věty, občas cosi nevýrazně odplivne. I to je však funkční a v nekonečném proudu slov tak nadnese nad hladinu refrén, který se jak červ zavrtá do mozku. Lil Uzi Vert nešetří chytlavými frázemi, zatímco roluje svoje „er“ zpoza zubů stylem a s razancí, která vám utkví v paměti, aniž byste se o to prosili, jako je tomu ve skladbě Celebration Station.  

„Jsem závislej, koupil jsem si Patek,“ přiznává se hned v první skladbě Baby Pluto ke své zálibě v drahých švýcarských hodinkách. A pochopitelně nezůstává jen u toho. I když nahrávku spojuje vesmírný koncept a Woods sem tam vypustí něco o mimozemšťanech, únosech a chladných dálkách universa, neopouští své dobře známé teritorium. Skladby jsou jako katalog všech značek, které si jeho průměrný posluchač v životě neoblékne, drahých aut, která možná ani nespatří projíždět kolem, natož aby si jen ozkoušel je na chvíli řídit. Lil Uzi Vert má však na kontě horentní sumy a nic z výše zmíněného pro něj není nedosažitelné. S bohatstvím dávaným na odiv se objevují i ženy, láska a hořká zklamání. Zatímco na Bust Me do Bugz Roninova beatu vzpomíná na všechny, které ho nechtěly, dokud nepřišel k penězům a luxusu, Chrome Heart Tags už je balada o zlomeném srdci – absolutně bez vytáček. 

Lil Uzi Vertovi se na Eternal Atake daří promíchat tradici s posledními rapovými trendy. Nevymýšlí sice nic, co by bořilo žánrové hranice, ale o to mu ani vlastně nikdy nešlo. Woods mnohem víc než na bujarou originalitu sází na kreativitu v práci se zdánlivě banálními texty a především na svůj cit. Šestý smysl, který mu říká, kolikrát už je moc při opakování „Balenci, Balenci“, a vede jeho neúnavnou, vybroušenou flow. 

Co jde Lil Uzi Vertovi podle něj samotného víc než rap? Jak dlouho se na Eternal Atake vlastně čekalo? Kdo stojí za beatem k Chrome Heart Tags? S kým ještě Symere Woods navázal spolupráci a přibral jej na album? Poslechněte si celou recenzi na naši Desku týdne!

 

Lil Uzi Vert – Eternal Atake (2020, Atlantic)