Deska týdne: Pop, nebo nepop, Passion Pit jsou na nové desce v euforii

Jenže Passion Pit se pak dostali na velký label a tři roky starý Gossamer už sršel žebříčkovými ambicemi. Novinka Kindred je ještě o něco popovější, zároveň ale nese temné stopy jeho nervového zhroucení a boje s bipolární poruchou, kvůli které málem ukončil svoji kariéru.

Hudba Passion Pit se už v minulosti dala popsat jako euforická či optimistická, tentokrát ale Michael Angelakos na několika místech zcela popouští uzdu svým manickým stavům a Until We Can’t (Let’s Go) nebo Lifted Up (1985) zní jako Pet Shop Boys na steroidech. Na druhém pólu stojí Dancing on the Grave nebo Looks Like Rain dávající nahlédnout na temnou stranu jeho osobnosti. All I Want je pak lehkonohá skladba ve stylu Vampire Weekend, kteří jsou další podobnou kapelou na pomezí alternativy a mainstreamu. Z Kindred je určité rozpolcení cítit také ve výběru producentů, na jedné straně s deskou pomáhal hitmaker Benny Blanco (spolupracovník Katy Perry, Maroon 5 nebo Britney Spears), na druhé zůstali stálí studioví parťáci Alex Aldi a Chris Zane.

Fascinace osmdesátkami je dnes už celkem ohraná a refrény velikosti mrakodrapů vzbuzují spíše úsměv, přesto je na albu Kindred od Passion Pit něco velmi lidského. Obviňovat je z kalkulu tak úplně není na místě, Passion Pit chtějí dělat líbivou a chytlavou hudbu jaksi z principu, a ne účelně. Přesto si lze dost těžko představit, že by Angelakos a spol. s novým materiálem konečně dobyli singlovou Top 10. Na střední proud zní pořád příliš komplikovaně, pro alternativce jsou už zase pro změnu příliš přeslazení a bombastičtí. Pop, nebo nepop, Passion Pit natočili s Kindred svoji nejlepší desku, na které dotáhli svoje ambice konečně do konce.

Passion Pit – Kindred .jpg

Hodnocení: 70 %
Passion Pit – Kindred (Sony, 2015)