Deska týdne: Rapper Lil Yachty je náctiletý hrdina, se všemi klady i zápory

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03621003.jpeg

Hiphopovým puristům vstávají všechny chlupy na těle – internetová trapová senzace Lil Yachty debutuje první oficiální deskou Teenage Emotions. Devatenáctiletý excentrik a večírkový král na ní zachycuje svým žvýkačkovým trapem rozbouřené hormony náctiletých. Chaotické album má daleko k dokonalosti, ale dýchá nespoutanou energií.

Atlanta je současným hlavním městem hip hopu a do mainstreamu odtud přichází jeden excentrický rapper za druhým. Nikdo z nich ale nedokázal narušit stereotyp rapové hvězdy tak jako Lil Yachty. Letos devatenáctiletý mladík s růžovými copánky bezelstně přiznává, že nezná diskografii Tupaca a Nase, svými módními kreacemi neguje gangsterskou maskulinitu a už vůbec nemá potřebu předvádět své rapové dovednosti (které jsou při vší úctě velmi chabé). Svůj styl nazývá „žvýkačkový trap“ a nijak se nestydí za své chytlavé refrény, podané obvykle s vydatnou pomocí autoladičky. Za poslední půlrok vytáhl do americké žebříčkové pětky svými rozvernými hostovačkami skladby Broccoli (D.R.A.M.) a iSpy (Kyle).

Dalo by se vlastně říct, že Yachty je pravým opakem oslavované angažované ikony Kendricka Lamara, a je jasné, že mu to hiphopoví puristi dávají patřičně najevo. Debutová deska Lil Yachtyho nazvaná Teenage Emotions poskytuje jeho haterům dostatek munice. Chaotická a nekonečně dlouhá kolekce plná nedopečených tracků a podivných veršů rozhodně nebude aspirovat na rapové album roku. Proč by ale mělo album náctiletého rappera o životě teenagerů vlastně vůbec znít jinak?

Už od prvních singlů se Lil Yachty stylizuje do výstředního krále večírků na luxusní jachtě a právě tato poloha je jeho největší zbraní. A také album Teenage Emotions nejlépe funguje v okamžicích, kdy se s Yachtym ocitneme na párty – a samozřejmě platí čím ujetější, tím lepší. Tracky Harley, Forever Young nebo Better dýchají atmosférou bezstarostného léta a ukazují, proč se z Yachtyho stala popová hvězda schopná naivními melodiemi strhávat davy. Jenže deska má sedmdesát minut, a tak zde mají místo i „zpívané“ synthpopové balady v osmdesátkovém balení (Bring It Back, Lady in Yellow) nebo tvrdé trapové bouráky.

Právě ty jsou kamenem úrazu desky. Zatímco v Peek A Boo nebo Priorities baví Yachty nesmyslným žvatláním a energií, ve skladbách X Men, Dirty Mouth nebo DN Freestyle působí přerod rozverného teenagera v nenávistnou mašinu zbytečně násilně a uměle. Yachtymu se tady možná daří vzbudit dojem seriózního rappera, kvůli tomu ale jeho desku rozhodně nikdo neposlouchá. Není vůbec nutné předstírat, že je něco víc než bratrancem internetových excentriků minulosti, jako byli Lil B nebo Soulja Boy.

Lil Yachty – Teenage Emotions

Album Teenage Emotions připomíná rozbouřenou emoční hladinu náctiletých. Je zmatené, nestálé, špatně čitelné a bez plánu. Někde pod všemi těmi kulhavými verši a nelogickými stylovými přemety má ale Yachtyho debut své zvláštní kouzlo, které bude nepochybně růst s postupujícím létem a rtutí na teploměru. Přes všechny nedostatky se Lil Yachtymu musí nechat jedno, vzbouřené náctileté hormony ještě v hip hopu nikdo nezachytil tak věrně jako on na svém debutu.

Lil Yachty – Teenage Emotions (Quality Control, 2017)
Hodnocení: 70 %