Deska týdne: Vlčí mlha Tylera, The Creatora

Kalifornský kolektiv Odd Future prodělal od svého „velkého třesku“ v roce 2010 několik možná obtížně sledovatelných, v dlouhodobém měřítku přesto signifikantních změn. Těžiště aktivity mnohačlenné skupiny mladých producentů, rapperů, zpěváků, skladatelů, výtvarníků – v nejširším slova smyslu „umělců“ – zůstává stále na internetu; explicitně nekorektní humor se však mezitím z blogů přenesl do skečové televizní show Loiter Squad, největší skladatelský talent Frank Ocean udělal menší vlny díky svému poetickému coming-outu a následně získal nominace na šest cen Grammy a benjamínek Earl Sweatshirt se konečně vrátil z výchovného ústavu pro mladistvé. Především však vyprchal prvotní moment překvapení a zděšení z jinakosti, se kterým zdánlivě nekoordinovaná banda s imagem rebelů a výtržníků vtrhla do kontextu současné populární hudby.

Snad nikde to není tak patrné jako na příkladu vůdce celé smečky Tylera, The Creatora. Floutek s prořízlou pusou, ze které v různých intervalech a více či méně ironických odstupech vylétaly homofobní, mizogynní a suicidální výlevy, se od virálního úspěchu svého temně minimalistického singlu Yonkers vezl na vlně hypeu, který vyvrcholil jeho již druhou dlouhohrající deskou Goblin v roce 2011. Už na ní se koncentrovaná energie a nenávistný drive rozvolnily ve více než 70 minut dlouhý monolog. Právě přetažená stopáž byla tím, co dělalo z Tylerovy katarzní epopeje i přes několik záchytných zvratů ve stylu antického dramatu rozvleklou a stěží uposlouchatelnou záležitost.

A stejná situace se opakuje i na aktuálním albu Wolf, které má být po albech Bastard a Goblin završením jeho „terapeutické“ trilogie. Opět nechybí rozmluva s vlastním alter egem či rovnou několika alter egy s náznaky auto-psychoanalýzy rámující 18 skladeb na desce, z nichž některé jsou spíše slepenci několika tracků dohromady. Produkci si opět takřka kompletně obstarával Tyler sám – oproti předchozím syrovějším počinům jde tentokrát z velké části o až nezvykle zklidněný a jazzovými samply nasáklý instrumentální podklad. Ostatně, beaty nikdy nebyly pro Tylera to hlavní.

Tyler, The Creator - Wolf |foto: Odd Future Records

Nicméně, ani v jádru samotné desky, kterým je pokračující Tylerova zpověď, se žádné větší překvapení nekoná. Tyler rapuje o absenci otce, smrti babičky a vyrovnávání se s vlastními démony, do kterých čerstvě zahrnuje také raketově nabytou popularitu – nadbytečná délka celé desky však emotivní ostny opět zahladí a zploští, takže ve výsledku se zdá být Wolf tak trochu bez výrazu. Tuším, že Tyler by se se svým stále ostrým jazykem mohl dobře uchytit v kategorii mluveného slova; pokud ale bude stále cenit vlčí tesáky skrze gargantuovsky předimenzovaná hudební alba, jediné, co po sobě zanechá, bude poněkud nicneříkající vlčí mlha.