Deska týdne: Ztracená a nalezená poetika Planet redefinuje české indie univerzum

3. červen 2014
03005623.jpeg

Dva roky od desky Peklo, peklo, ráj, která české hudební scéně vrátila indierock, byly pro fanoušky Planet doba. O vydání druhé se mluvilo tak dlouho, až někteří přestávali doufat. Druzí zas nevěřili, že album dokáže naplnit velká očekávání a vyrovnat se debutu. Nekonečná hudba města zapomeneš se konečně stala skutečností. A čekání se vyplatilo.

Slezský kolektiv MMM, vystavěný na filozofii odmítající jakoukoliv institucionalizaci hudby, se do širšího povědomí dostal s první deskou Planet, která byla pro tuzemské publikum zjevením. V neposlední řadě ukázala MMM cestu k nezávislému popu, jaký v současnosti zastávají třeba LETO. Přirozené ideové propojení obou kapel a MMM obecně s labelem Silver Rocket je také jedním z důvodů, proč druhé album Planet teď vychází právě tam.

Už první tóny otevírající skladby Zvíře svět rýsují zasněný nádech desky vzpomínající na debutovku. Vzápětí přichází hitovka Stroje, kterou ženou dopředu Záclonovy přesné a dynamické bicí. Texty vystavěné na hromadění metafor dávají prostor pro posluchačovu bezmeznou představivost, a proto si do písně můžete promítnout jak dystopické vize robotů táhnoucích černou oblohou nebo obrazy letecké bitvy z druhé světové války, tak výlet vzducholodí kolem světa. Romantická píseň Ztracený a nalezený pak vytváří síť mnohoznačnosti, ve které je nejvýraznější milostný motiv.

Atmosférický Týden divů, provázený kytarovým echem, připomíná nejenom úzkost z barů v Twin Peaks, v nichž vysedával agent Dale Cooper. Orlovy texty v sobě skrývají poetiku českého surrealismu – GLMK II je dokonce zhudebněním textu básníka Karla Hynka, představitele poválečné vlny. Antikomunismus je zas malým manifestem odpovídajícím novodobému, často populistickému boji proti komunismu: „Pak když pouta praskají, ruce brní a dřevění / pak když ledy roztají, potají marně čekají, že přijde zas mráz.“ Chytlavý riff u tracku Dva břehy dodává desce těsně před koncem neskutečnou dynamiku.

03135326.jpeg

Nekonečná hudba města zapomeneš je na první poslech přímočařejší než její předchůdce. Po chvíli ale vytváří otevřené významy. Tentokrát už propojuje surrealistický cit pro metafory s pražským bohémstvím a neodmyslitelným sociálním aspektem jako nadstavbou. Stejně jako Karel Hynek publikoval svou tvorbu mimo oficiální proud literatury, Planety nebudou nikdy chtít být součástí průmyslu. A znovu dokazují, že to nejzajímavější v hudbě se u nás děje právě kolem labelů na malých scénách.

Hodnocení: 90 %Planety – Nekonečná hudba města zapomeneš (Silver Rocket / MMM, 2014), 38 min.

Další články autora