Dětem s logopedickými problémy má pomoct česká aplikace. Funguje s pomocí umělé inteligence

„Žádný sýr, Gromite. Podívej se na všechnu tu krutost na farmách RSPCA!“ je napsáno v mluvící bublině u hlavy Wallace, animované postavy z komediální série Wallace a Gromit. Aktivisté skupiny Animal Rising tak ozdobili kontroverzní portrét Karla III. od malíře Jonathana Yeo. Informuje o tom server Euronews.

Aktivisté kritizují alarmující podmínky na farmách ověřených Královskou společností RSPCA, jejímž patronem je právě Karel III. „Vzhledem k tomu, že je král Karel velkým fanouškem Wallace a Gromita, jsme nemohli vymyslet lepší způsob, jak ho upozornit na děsivé výjevy z certifikovaných farem RSPCA. I když doufáme, že to Jeho Veličenstvo pobaví, zároveň jej vyzýváme, aby vážně zvážil, zda chce být spojován s hrozným utrpením na farmách, které RSPCA podporuje,“ stojí mimo jiné v prohlášení, které aktivisté poskytli britskému listu The Telegraph.

Členové charitativní organizace navštívili 45 různých farem, které získaly od RSPCA známku ověření. Zjistili, že každá farma ve skutečnosti nese prvky velkochovů a krutého týrání zvířat, což popsali v tomto dokumentu.

Královská společnost pro prevenci týrání zvířat na stížnosti organizace Animal Rising obratem zareagovala. Ve své odpovědi uvedla, že veškeré obavy týkající se dobrých životních podmínek na farmách certifikovaných „Ověřeno RSPCA“ jsou brány mimořádně vážně a RSPCA chce tato tvrzení co nejrychleji prověřit.

Ačkoli královská společnost RSPCA oceňuje, že je její práce podrobena kontrole, nesouhlasí se způsobem, kterým na možné pochybení skupina aktivistů zareagovala. Podle agentury AP, která se odvolává na mluvčího galerie Philipa Moulda, je ovšem obraz chráněn fólií a nebyl poškozen.

Velrybářská sezóna na Islandu obvykle trvá od června do září. Většina velrybího masa se exportuje do Japonska. Jen v loňském roce bylo společnosti Hvalur povoleno ulovit 161 plejtváků, napsal server BBC. Letos má povoleno lovit 99 velryb v oblasti Grónska a západního Islandu a 29 velryb v oblasti východního Islandu a Faerských ostrovů, tedy celkem 128 velryb, uvedlo Ministerstvo pro rybolov ve svém prohlášení.

Podle vlády usnesení odráží zvýšený důraz na udržitelné využívání přírodních zdrojů. „Toto rozhodnutí je v souladu s doporučením Institutu pro výzkum mořských a sladkovodních zdrojů z roku 2017 a zohledňuje ekosystémová doporučení Mezinárodní velrybářské komise,“ stojí ve vládním prohlášení.

Mezinárodní organizace na ochranu zvířat Humane Society International (HSI) ale uvedla, že licence byla firmě Hvalur udělena navzdory jasným důkazům o utrpení zvířat. Ve své stížnosti odkazovala na nezávislou zprávu Islandského potravinového a veterinárního úřadu (MAST) o lovu velryb z roku 2022. Ta odhalila, že některé velryby umíraly i dvě hodiny, přičemž 41 % velryb při umírání „velmi trpělo“. U mořského savce, který nezemřel okamžitě, byla průměrná doba smrti vypočtena na 17 minut.

„Takové utrpení je považováno za porušení zákona na ochranu zvířat,“ uvedla organizace HSI. Mezi země, které v dnešní době stále povolují komerční lov velryb, se vedle Islandu řadí ještě Norsko a Japonsko. Server Reuters ve svém článku uvedl, že navzdory mezinárodnímu moratoriu z roku 1986 na ochranu druhů před vyhynutím obnovilo Norsko komerční lov velryb v roce 1993 a Island v roce 2006. Nedávný průzkum odhalil, že proti komerčnímu lovení velryb je 51 % Islanďanů.

Příslušníci kmene Bajau se dovedou potopit až do 70metrové hloubky pouze s pomocí sady závaží a dřevěných brýlí, píše server Indy100. K nadprůměrným plaveckým schopnostem nepřispívá pouze mimořádná kapacita plic, ale i genetická mutace známá jako „gen mořského kočovníka“. Indonéští „rybí lidé“ mají neobyčejně velkou slezinu.

„O lidské slezině nemáme z hlediska fyziologie a genetiky mnoho informací. Víme ale, že tuleni, kteří se potápějí hluboko, jako například tuleň Weddellův, mají neúměrně velké sleziny. Napadlo mě, že pokud tuleňům dopřál přírodní výběr větší slezinu, pak by to mohlo mít podobnou souvislost i u lidí,“ říká doktorka Melissa Ilardo z Univerzity Cambridge.

Při ponoření těla do vody hraje tento oválný orgán zásadní roli. Slezina se aktivuje, smrskne, a do krevního oběhu vypustí okysličené krvinky, čímž může množství kyslíku v lidské krvi zvýšit až o 9 procent. Větší slezina tak dává členům kmene Bajau genetickou výhodu při zadržování dechu a plavání pod vodou. „Domníváme se, že u Bajau došlo k adaptaci, která zvýšila hladinu hormonů štítné žlázy, a tím zvětšení sleziny,“ vysvětluje Ilardo.

Vzhledem k tomu, že kmen Bajau neprovozuje sportovní plavání, není snadné přesně zjistit, jak dlouho dokáží jeho příslušníci vydržet pod vodou. Podle všeho ale dokáží pod mořskou hladinou strávit i 13 minut. Životní styl mořských nomádů je ale stále více ohrožen. Kvůli jejich kočovnému způsobu života totiž mohou mít potíže se získáním občanství. Komerční rybolov navíc devastuje jejich zásoby a ztěžuje jejich obživu. Mnozí z nich se proto rozhodli moře opustit.

17. 6. – V Brně od 18:00 v knihkupectví Martinus budou moderátoři podcastu Lit Jan Dlouhý a Eva Soukeníková zpovídat spisovatelku Kláru Kubíčkovou a publicistu Michala Kašpárka.

27. 6. – Bourání bude letos na nominačním večeru České ceny za architekturu v Holešovické tržnici. Hosté podcastu budou s moderátorkou Karolínou Vránkovou debatovat o budoucí podobě holešovické tržnice.

3.7. –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Čelisti navštíví filmový festival v Karlových Varech.

9. 7. –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ČRo Wave x GHMP // Opulence BAROQUE POP: Radio Wave v areálu barokního Trojského zámku během léta prozkoumá, jak se nás hudba snaží rozptýlit v aktuálních krizích.

29. - 31. 7. –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se můžete těšit na živé nahrávání podcastů Balanc, Buchty, Lit a Čelisti.

Letošní slezina Čelistní crew ve složení Aleš Stuchlý a Vít Schmarc – tradičně doplněná o čpavé hudební covery Filipa Černého – proběhne zároveň v duchu bilancování i futurismu. Moderátoři podcastu zavzpomínají třeba na jejich nejstrašnější zážitky z Filmovky. Buchty i letos na Letní filmové škole v Uherském Hradišti představí oblíbený girl talk Ivany Veselkové a Zuzany Fuksové.

Na Filmovce budete moct navštívit i živé natáčení podcastu Balanc, který je na Radiu Wave zasvěcený duševnímu zdraví, sebepoznání a dobrým vztahům. Moderuje Petr Bouška.

A s moderátory podcastu Lit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Janem Dlouhým a Evou Soukeníkovou můžete přijít probrat, jestli bychom měli srovnávat filmy a knihy a jestli nemáme prostě na filmy koukat a knížky číst…

30. 7. – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠ČRo Wave x GHMP // Opulence HEDONISTIC RAP: Wave v areálu barokního Trojského zámku během léta prozkoumá, jak se nás hudba snaží rozptýlit v aktuálních krizích.

2. - 3. 8. –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ondřej Šebestík se svým magazínem Podhoubí o přírodě, životním prostředí a všech cestách k šetrnému životu vyrazí na Besedu o Bigbítu v Tasově.

Pro všechny aktuální informace sledujte náš Facebook a Instagram.

Banky Citibank, JPMorgan Chase, Itaú Unibaco, Santander a Bank of America poskytují dohromady víc než polovinu úvěrů společnostem, které v oblasti těží fosilní paliva. Banky mají své etické zásady, podle kterých mají chránit nedotčené lesy, ohniska biologické rozmanitosti, území původních obyvatel a přírodní rezervace. Informuje o tom britský Guardian.

Šetření ale ukázalo, že jejich zásady selhávají a vztahují se zhruba jen na 30 % deštného pralesa. Společnosti, které banky finančně podporují, podle zprávy těžením destabilizují klima, ničí nebo narušují půdu a připravují původní obyvatele o zdroje obživy. Autoři šetření zkoumali dohromady 560 transakcí 280 bank za posledních 20 let.

Problémem jsou samotné zásady, které si banky vytyčily a na které se odvolávají. Nedostatky v jejich obsahu se u jednotlivých společností liší. Na jedné straně je banka JPMorgan Chase, jejíž ochrana biodiverzity se podle autorů zprávy vztahuje pouze na lokality světového dědictví UNESCO. Ty ale pokrývají jenom 2 % Amazonie.

Pozitivně zase studie hodnotí britskou banku HSBC, která byla kdysi významným sponzorem destruktivních projektů v regionu, ale od prosince 2022 přestala těžařské firmy úplně podporovat.

Velkým problémem podle autorů zprávy také je, že většina financování ze strany bank se uskutečňuje skrze dluhopisy. Skrze ně je obecně těžší určovat pravidla využití financí.

Zpráva vyzývá banky, aby přestali firmám těžícím ropu a plyn v Amazonii poskytovat jakékoli finance. 

Výzkumníci sledovali sloní „troubení“ zaznamenané v keňské národní rezervaci Samburu a v národním parku Amboseli mezi lety 1986 až 2022. Pomocí algoritmu strojového učení identifikovali 469 různých volání, z nichž 101 slonů volání vydalo a 117 přijalo. Podle nové studie na sebe sloni volají individuálními jmény, která si pro své druhy vymýšlejí. A nejen, že sloni používají specifické vokály pro každého jedince, ale také rozpoznají a reagují na volání určené jim, zatímco volání určená ostatním ignorují. To podle hlavního autora studie Michaela Parda naznačuje, že sloni dokážou určit, zda bylo volání určeno jim, pouhým zaslechnutím volání, i když je vytrženo z původního kontextu.

Sloni vydávají širokou škálu zvuků od hlasitého troubení až po jemné zvuky, které lidské ucho neslyší. Sloni vydávají tyto specifické zvuky v nejrůznějších kontextech – od pozdravu členů rodiny přes utěšování mláděte až po udržování kontaktu s příbuznými na velké vzdálenosti.

Ne v každém sloním volání bylo použito jméno, pokud se však jména ozývala, bylo to často, když sloni volali na velkou vzdálenost. Častěji taky dospělí sloni volali ty mladé. To podle výzkumníků může znamenat, že naučit se tento zvláštní talent může být náročné a trvá to roky.

Výzkumníci pak v terénu zjišťovali, zda 17 slonů může rozpoznat svá vlastní jména. Když jim přehráli nahrávku, na které jeho přítel nebo člen rodiny volal své jméno, zvíře reagovalo pozitivně a „energicky“. Ten samý slon byl taky mnohem méně nadšený, když mu přehráli jména ostatních.

Celý výzkum naznačuje, že sloni a lidé jsou jediní živočichové, kteří pro sebe vymýšlejí „libovolná“ jména, a nekopírují zvuk příjemce. Už dřív bylo prokázáno, že na sebe volají i delfíni a papoušci. Na rozdíl od slonů a lidí ale pouze napodobují zvuky ostatních a jména nevymýšlejí. Podle Franka Popea, ředitele organizace Save the Elephants toho mají sloni a lidé spoustu společného a současný objev je jenom začátek.

Akvakultura, známá také jako vodní farmaření, je pěstování vodních organismů – například ryb, korýšů, měkkýšů, řas a vodních rostlin – v kontrolovaném prostředí. V takovém prostředí nehrozí vylovení některých ohrožených druhů ryb, jako tomu je u tradičního rybolovu. Její kritici ale varují, že akvakultura může poškodit životní prostředí a dostat do volné přírody nemoci a invazivní druhy. V případě úniku jen několika málo exemplárů dochází k jejich rozšíření ve vodách, kam nepatří. V nich pak nemají přirozené nepřátele a silně tak narušují ekologickou rovnováhu. FAO ale doplňuje, že tomu lze zabránit vhodnou regulací a monitorováním.

Podle Manuela Barange, vedoucího oddělení rybolovu a akvakultury FAO jsou ryby vhodnou ekologičtější alternativou. Oproti suchozemským zvířatům má jejich chov menší dopad na životní prostředí. Zároveň jsou vodní živočichové pro miliony lidí na celém světě důležitým zdrojem bílkovin.

Přibližně 90 % vodních živočichů, kteří jsou chováni nebo loveni, je určeno pro lidskou spotřebu. Zbytek se využívá k jiným účelům, například jako krmivo pro jiná zvířata nebo rybí tuk.

Podle posledních údajů však bylo v roce 2021 označeno 37,7 procenta rybích populací v mořských rybolovech za přelovené, což znamená, že jsou loveny rychleji, než se stíhají přirozeně obnovovat. To způsobuje jejich pokles a ohrožení. Tento trend nepřetržitě roste od roku 1974, kdy bylo přelovených jen deset procent populací, dodala FAO. Mezi nejčastější ryby, které se loví ve světových oceánech, mořích, řekách, jezerech a rybnících, patří sardel peruánská, tuňák pruhovaný a aljašský mník.

Podle agentury Associated Press má půst jediné pravidlo: Udělejte si seznam nepotřebných věcí, za které nebudete po určitou dobu utrácet, a dodržujte ho. Nepotřebné věci mohou pro každého vypadat jinak. Někdo se může vzdát rychlého občerstvení, někdo může začít místo autem jezdit na kole.

Jednou z účastnic výzvy je kreativní ředitelka Elysia Beman z Brooklynu. Ta se rozhodla, že musí radikálně změnit své výdajové návyky poté, co se jí nahromadila sbírka značkového oblečení, a na kreditní kartě se objevil pětimístný dluh. Její slib nenakupovat zahrnoval zákaz nákupu nového oblečení i pořizování make-upu a vlasových přípravků, dokud ji nedojdou ty, co má. Omezila i společenské akce, na kterých se musí platit vstupné.

Omezením nákupů můžete nejen ušetřit peníze, ale i životní prostředí. Omezení zavedené na kosmetiku vás přiměje k tomu, abyste spotřebovali to, co už máte. Výsledkem je méně odpadu a méně cest do obchodu. Stejně tak se mnohem lépe můžete vyhnout i tzv. „fast-fashion“. Půst vám taky může pomoct od impulzivních nákupů. A přinese vám lepší pohled na to, co opravdu potřebujete.

Pokud se chcete půstu zúčastnit je podle CBS News důležité najít své slabiny. Co pravidelně kupujete a je to zbytečné, nebo nezdravé? Potom si musíte stanovit nějaká pravidla. Můžete se vyhnout nákupu nepotřebných věcí po dobu jednoho týdne, jednoho měsíce nebo jednoho roku. Nebo můžete zkusit úplně jiný přístup. A podle toho si stanovte i své cíle.

Zbytečné nakupování také podle CBS mohou často podnítit reklamy a influenceři na sociálních sítích. Je tedy na zváženou, jestli si nedat pauzu i od nich. Jakmile se vydáte na cestu spoření, pravděpodobně zaznamenáte spoustu nečekaných výdajů. Pokud se vám občas něco nepovede, je to v pořádku. Buďte k sobě při budování tohohle nového návyku laskaví.

Na trh přichází každý rok víc než 1 000 nových chemických látek a sloučenin, které je potřeba otestovat. Podle profesora toxikologie na Johns Hopkins University v USA Thomase Hartunga by vyškolené systémy umělé inteligence mohly být schopny určit toxicitu nové chemické látky bez nutného testování.

Systémy umělé inteligence samozřejmě nejsou v určování chemické bezpečnosti dokonalé. Jedním z problémů je jev známý jako „data bias“. Ten může přicházet v moment, kdy systém umělé inteligence a jeho algoritmy byly vyškoleny na základě zdravotních údajů převážně jedné etnické skupiny. Hrozí pak, že její výpočty nebo závěry se nebudou zcela vhodné pro osoby z jiného etnického prostředí.

Profesor Hartung ale upozorňuje, že i testování na zvířatech může být stejně zavádějící. Například lék na artritidu Vioxx prošel fází testování na zvířatech. Ale po následném testování na lidech byl nakonec stažen z prodeje. Studie totiž ukázaly, že dlouhodobé užívání vede ke zvýšenému riziku infarktu a mrtvice. Pokud látka projde testy na zvířatech, testuje se na lidech. A pokud testovaná skupina nebude dost diverzifikovaná, zmiňovaný „data bias“ může přijít i při „manuálním“ testování.

Jedním z projektů umělé inteligence, který se snaží nahradit budoucí testování na zvířatech, je AnimalGAN. Cílem softwaru, který vyvinul americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, je přesně určit, jak by krysy reagovaly na danou chemickou látku. Umělá inteligence byla vyškolena na základě údajů od 6 442 skutečných potkanů v 1 317 scénářích ošetření.

Podobně pracuje mezinárodní projekt s názvem Virtual Second Species. Vytvořil virtuálního psa s umělou inteligencí, který je trénován na základě údajů z historických výsledků testů na psech.