Děti z ústavní péče: potíže se u nich často očekávají automaticky, říká psycholožka Preslová

2. listopad 2017

Do ústavní péče se děti v České republice dostávají v situacích, kdy nemají rodiče nebo se o ně rodiče ani jiní rodinní příslušníci z nějakého důvodu nemohou starat a zatím nebyla nalezena vhodná náhradní instituce. Jak se dětem v těchto podmínkách žije a vyrůstá? Odnášejí si do života v důsledku chybějících rodičovských postav sbírku traumat, nebo lze v dětském domově vyrůst v relativně spokojeného jedince?

V poslední době se hovoří o tom, že by se ústavní péče o děti v ČR měla prakticky zrušit a děti by měly být umisťovány co nejvíce do rodin, ať už jde o adoptivní, či náhradní rodinnou péči. Ruku v ruce s tím jdou často i výčty poškození, která jsou na dětech v ústavech páchána. Nedostatek trvalých a láskyplných vztahů jistě řadu potíží do života dětí přinese. Pro některé z nich je však ono mezi řádky sdělované tvrzení, že právě ony jsou nějak poškozené a že se dá se očekávat, že špatně dopadnou, velmi nepříjemné. „Lidí, kteří ústavní péčí prošli, potkávám v poslední době čím dál víc, u řady z nich jsem to ani netušila. Často říkají, že se jich toto téma dotýká, mají potřebu se ozvat,“ popisuje své zkušenosti psycholožka Ilona Preslová.

Psycholožka Malá v Diagnóze F: Agrese dítěte není důvodem pro umístění na psychiatrii

Holčička - dítě - mimino - miminko

Z výzkumů vyplývá, že deset až dvacet procent dětí přijde během svého života do kontaktu s dětskou psychologickou nebo dětskou psychiatrickou službou. V jednom okamžiku se toto téma může v České republice podle odhadu týkat asi 150 000 dětí.

„Neustále mě překvapuje, kde se v těch lidech vezme ta obrovská síla, ta zvláštní životaschopnost, že to nejen zvládli, ale jsou z nich lidé naprosto vyrovnaní a úspěšní, žijí ve fungujících vztazích a mají rodiny,“ říká psycholožka a vyvrací tak domněnku, že děti z dětských domovů musí zaručeně „skončit špatně“. Vliv na životní příběh každého dítěte má jistě řada faktorů, ať už se jedná o rodinu, z níž pochází, věk, ve kterém se do ústavní péče dostane, nebo dobu, kterou tam reálně stráví. „Důležitým faktorem je i to, jak se dítěti vysvětlí, proč musí odejít od svých rodičů, proč tam ti rodiče najednou nejsou,“ doplňuje Preslová. „Dítě v sobě má velkou touhu, aby jeho rodina byla dobrá, a když je pak z té rodiny odebráno bez nějakého většího vysvětlení, tak i když ví nebo tuší, že tam jsou nějaké problémy, tak má tendence rodinu obhajovat a může zažívat i velké pocity viny, že to možná někde řeklo a že teď může za to, že se ta rodina rozpadla,“ dodává psycholožka. „Řada mých kolegů nebo klientů, kteří si ústavní péčí prošli, si řekli, že oni ten život prostě budou mít lepší a tohle svým dětem nikdy neudělají, a v tom je obrovská síla,“ vypráví v Diagnóze F.

Pobyt v ústavní péči může dětem přinést i stigma, a tak se tím, že tuto zkušenost mají za sebou, většinou nikdo moc nechlubí. „Ne proto, že by se za to styděli, ale spíše proto, že by na ně okolí pak koukalo trochu jinak, že by předpokládalo, že budou nějací. O tom hovoří i adoptivní rodiče, kteří když někde řeknou, že mají dítě odněkud z ústavu, tak u něj odborníci automaticky začínají hledat více možných komplikací, je tam takové přednastavení, že to bude špatné,“ říká Preslová.

Ilona Preslová

Proti černobílému nazírání ústavní péče pak Preslová nabízí také úvahu o tom, že nejen dětem z ústavní péče se někdy nedaří. Řada lidí, kteří vyrostli v „normálních“ rodinách, se v životě také potýká s potížemi a neúspěchy. „Věřím tomu, že dítěti je nejlépe v rodině a že je důležité, aby se o něj starali lidé, kteří ho milují. Je skvělé, že je tu k dispozici další možný institut náhradní rodinné péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, ale každý příběh je tak složitý, že je potřeba jej posuzovat individuálně. Je zapotřebí se nejdříve pokusit biologickým rodičům co nejvíc pomoci, aby tu péči zvládli sami, byť za kvalifikovaného dohledu odborníků,“ dodává Ilona Preslová.

Co ještě může ovlivnit to, jak člověk zvládne pobyt v ústavní péči? A jakou roli v tom všem hrají „sociálky“? Poslechněte si úvodní díl třídílného speciálu Diagnózy věnovaného ústavní péči o děti v ČR. Následovat bude rozhovor s adoptivními rodiči a s mužem, který vyrostl v dětském domově.

Spustit audio