Dětský psychiatr musí být i trochu detektiv. Léčba může být velmi úspěšná, říká primář psychiatrie
Covidová doba přinesla více duševních obtíží nejen dospělým, ale i dětem. Častěji se potýkají se sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy, sebevražednými myšlenkami i pokusy. Psychiatrická léčba dětí je nejen možná, ale i účinná, kapacita péče ale potřebám v Česku příliš neodpovídá.
Diagnostika duševních poruch u dětí někdy připomíná detektivní práci. Podle psychiatra Tomáše Havelky, primáře dětského oddělení Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě, je důležité se na projevy potíží ptát nejen dětí samotných, ale také jejich rodičů, ve škole a v dalším okolí. Dětem se do léčby taky někdy nemusí chtít. „Setkáváme se s tím, že děti, zejména zpočátku, léčbu odmítají, ale my se je nesnažíme násilím opravit. Místo toho se jich ptáme, co je trápí a s čím potřebují pomoct,“ vysvětluje Havelka.
Proč dospělí lidé s duševními poruchami tak často mluví o tom, že ačkoliv měli potíže už od dospívání, na správnou diagnózu čekali třeba osm až deset let? Proč je dětských psychiatrů tak málo? A jaká je šance, že když člověk vstoupí do psychiatrické péče v dětském věku, nezůstane v ní „uvězněn už navěky“? Poslechněte si Diagnózu F s dětským psychiatrem Tomášem Havelkou.
