Diagnóza F: Fenomén bezdětnosti

21. listopad 2013

Diagnóza F

Ať chceme nebo ne, bezdětnost je ženské téma. A to i přesto, že se týká samozřejmě i mužů. Na ně je ale společností nahlíženo s méně výčitkami než u žen. Bezdětným ženám je připisována sobeckost, nepřirozenost, neženskost a vina za případné zdravotní komplikace dítěte narozeného po matčině třicítce.

Bezdětnost může být dobrovolná a nedobrovolná. Zatímco dobrovolně bezdětní jsou označováni společností často za sobecké (dali přednost sobě a svým zájmům před založením rodiny), nezralé (neumí si představit, že by děti měli, případně to prostě „jen“ odkládají), za černé pasažéry (když budou v důchodu, budou na ně přispívat jen naše děti) aj., nedobrovolně bezdětní naopak nesou nálepku „je třeba politovat, jsou to chudáčci, tak se snaží a děti nemají“. Hranice mezi dobrovolností a nedobrovolností je však v tomto tématu nejasnější, než by se mohlo zdát.

Statistiky, které sledují celoživotní bezdětnost, nám o tomto fenoménu v současnosti také mnoho neřeknou. Podstatná skupina žen, která si dítě už pravděpodobně nepořídí, se totiž věkově pohybuje kolem šedesátky. Ovšem jejich reprodukční věk byl cca před 20-40 lety. I díky aktivitám na podporu porodnosti a zakládání rodin v 70. letech, je ukazatel celoživotní bezdětnosti nyní na minimálních hodnotách. Dá se ale předpokládat, že počty bezdětných žen porostou.

O bezdětnosti, o tom, jak ji prožívají sami bezdětní a o volbě a nevolbě mít či nemít děti, mluvila v Diagnóze F socioložka Hana Hašková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Související literatura:
Hana Hašková: Fenomén bezdětnosti