Diagnóza F: Hyperaktivní dítě

Slovem deprese bývá označován i běžný smutek, slovem krize jakákoliv náročnější situace. Pod pojmem hyperaktivní dítě si leckdo s úsměvem představí dítě, které je jen o trochu divočejší než ty ostatní. Je to opravdu tak úsměvné nebo je realita trochu jiná?

Děti s diagnózou ADHD (porucha pozornosti a hyperkinetická porucha) ve srovnání s ostatními dětmi víc zlobí. Jejich zlobení ale nelze vyřešit přísnější výchovou. Nejsou nevychované, jen jim určité části v mozku fungují trochu jinak.

Mít dítě s ADHD je zátěž pro celou rodinu. Zkuste si představit, že všechno tisíckrát opakujete, napomínáte ho bez většího úspěchu, pořád dokola kupujete ztracené školní pomůcky. Do toho vám řada zkušených dam v autobuse, s notnou moralistickou dikcí, vysvětluje, jak své dítě máte vychovávat, protože to evidentně děláte špatně. Může se to tak zdát. Vaše dítě zrovna běhá tryskovou rychlostí mezi cestujícími, nesrozumitelně mumlá nebo křičí a to poslední, čeho je teď schopné je – poslechnout vás.

Syndrom ADHD je z 80% dědičný. Zbylé případy zřejmě souvisí např. s nadužíváním alkoholu, tabáku, popř. psychoaktivních látek v těhotenství. Syndrom ADHD je nicméně velmi dobře léčitelný. Jen je potřeba zajít k vhodnému odborníkovi a poruchu diagnostikovat. Farmakoterapii je pak vhodné kombinovat s dalšími formami terapie a rehabilitace. A není na co čekat – doc. MUDr. Ivo Paclt doporučuje s léčbou začít už v předškolním věku.

Odkazy:
O ADHD (zdroj: Wikipedie)
Hyperkinetická porucha/ADHD v dospívání a dospělosti: diagnostika, klinický obraz a komorbidity (zdroj: www.neurologiepropraxi.cz)
Syndrom ADHD – jak poznat nemocné dítě a jak mu pomoci (zdroj: www.vylecit.cz)

Literatura:
Paclt, I. a kol: Hyperkinetická porucha a poruchy chování
Goetz, M., Uhlíková, P.: Porucha pozornosti s hyperaktivitou
Drtílkoví, I., Šerý, O.: Hyperkinetická porucha / ADHD