Diagnóza F speciál (1/3): Genderové stereotypy ano, nebo ne?

Ve slabikářích se toho do dnešní doby moc nezměnilo, společnost už ale umožňuje do jisté míry benevolentnější rozdělení genderových rolí. Mají tedy genderové stereotypy v dnešní době ještě místo, nebo dokonce nějaký smysl?

Když si děvče hraje s chlapeckými hračkami, je považováno za zvídavé. Když si chlapec (i v dnešní době) hraje s dívčími hračkami, rodiče (a častěji otcové) to nesou nelibě, všelijak se mračí a dávají najevo, že panenky do chlapeckých rukou prostě nepatří. Zatímco dívky jsou už od útlého věku prosociální, lépe komunikují a častěji pečují o své hračky či o druhé, chlapci se věnují spíše technickým hračkám, trénují prostorovou představivost a méně komunikují. Co z toho je vliv genetické výbavy a co jen logická reakce na to, jak se liší dívčí a chlapecké hračky a hry?

Být mužem v naší společnosti bylo dlouho (a do jisté míry stále je) výhodnější. Možná i proto si rodiče častěji při plánování rodiny přejí, aby se jim narodil chlapec. Jediná situace, kdy si více přejí děvče, je, když už jednoho chlapce v rodině mají. Když se narodí děvče, zejména jako prvorozený potomek, muži jsou stále v určité míře terčem posměšných poznámek ve smyslu, že „neumí udělat syna“. Syn je prostě ceněn výše. Od dívek se očekává, že budou hodné, parádivé a budou pomáhat doma, u chlapců častěji počítáme s tím, že bude zlobivý a dříve ho vedeme k samostatnosti. Ve smyslu těchto stereotypů děti i chválíme – zatímco dívka je šikovná a hezká, chlapec je samostatný, statečný a „velký kluk“.

Genderové stereotypy se v našich životech objevují už v raném dětství. Ze začátku nám pomáhají v orientaci ve světě. Dítě chápe svět formou „buď a nebo“ a potřebuje černobílou kategorizaci, aby se orientovalo. Potřebuje mít jasno v tom, do které kategorie samo patří. Zpočátku mu to můžeme usnadnit vnějšími generovými znaky, jako jsou růžové šaty a modré kalhoty, gendrově „vhodnými“ hračkami i naším přístupem, později bychom ale mohli přejít k výchově, která nabídne širší možnosti fungování, odhlédne od černobílého vidění a nabídne dítěti i aktivity, které nejsou pro jeho pohlaví typické. Ať si samo vybere.

Sex |foto: Stock Exchange

Genderové stereotypy nám mohou v lecčem pomoci, ale mohou nás i limitovat. O významu genderových stereotypů jsem si v prvním dílu speciálu Diagnózy F „O mužích a ženách“ povídala s doc. Pavlínou Janošovou, Ph.D., která působí v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR, přednáší na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a napsala mj. knihu Dívčí a chlapecká identita – vývoj a úskalí.

Kniha:
Janošová P.: Dívčí a chlapecká identita – vývoj a úskalí (Grada, 2008)