Diplomovou práci koupíte i prodáte za tisíce

4. srpen 2014

Mít vysokoškolský titul začíná být pro čím dál větší počet lidí nutnou podmínkou pro získání nebo udržení zaměstnání. Počet pracovních pozic, na které dříve stačil výuční list nebo maturita, klesá. Tlaku na alespoň formální dosažení vzdělání využívají jednotlivci z řad studentů, kteří občas pro kamarády nebo známé píší seminární či závěrečné práce.

Psaní studentských textů pro jiné se ale stalo i výhodným obchodem pro soukromé agentury, které si na nedostatek zakázek a nízké zisky rozhodně nemohou stěžovat. Agentury se zaštiťují obligátním klišé „zpracováváme podklady, k odevzdání práce nikoho nenabádáme“. A protože se nejedná o plagiát ve smyslu textu ukradeného autorovi, který by své dílo chtěl chránit, je taková práce velmi obtížně odhalitelná.

S jedním ze studentů, který si psaním prací pro jiné studenty skrze soukromou agenturu přivydělával, jsme natočili rozhovor. Student filozofické fakulty, který trval na zachování anonymity, hledal přivýdělek ke studiu. Zpětně se na svoji činnost dívá kriticky a mluví o ní s ostychem.

Jak jsi našel tuhle nabídku a věděl jsi, co se s těmi pracemi bude dít?
Našel jsem to na standardním portálu s nabídkami prací a brigád. Popis byl jednoduchý, vypracování podkladů pro studentské práce. Jen jedna věta s kontaktem. De facto jsem tušil, jak ten systém bude fungovat. Ale nikde nebylo explicitně řečeno, jakým způsobem se ty práce využijí. I když to v jakési „mezikonverzaci“ bylo jasné. Mluvilo se o vypracovávání podkladů a o vypracovávání rešerší, ale vždycky jsem vypracovával konkrétní práci.

Jak probíhala komunikace s klienty a agenturou? Věděl jsi, pro koho práce píšeš?
Přišel e-mail s popisem tématu, abstrakt, jak by práce měla přibližně vypadat. Byli lidé, kteří neměli absolutní představu a nechávali to na autorovi. Někteří to konzultovali s vyučujícím ve škole, postupně odevzdávali části práce, které on komentoval. Já jsem do těch textů pak ony komentáře zapracovával.
Komunikace probíhala přes e-maily nebo přes prostředníky. Byla snaha, aby se nic nevědělo o autorovi nebo autorce a zároveň ani o klientech. Ale když je člověk šikovný, tak se dají absolventské práce a někdy i seminární v systémech škol dohledat.

02869558.jpeg

Kolik peněz jsi dostával a kolik platili klienti?
Peníze jsem dostával za normostranu. Nejsem si jist, ale pohybovalo se to od sto padesáti korun do čtyř stovek. Podle typu práce, zda byla diplomová, seminární, … Autor vždy dostal přibližně půlku, ta druhá šla agentuře.

Navzdory tomu, že se o této problematice ví už několik let, nedošlo v této věci k zásadní změně. Některé školy sice práce důkladněji kontrolují, ale legislativa zůstala stejná a nepůvodní práce se pořád dají koupit.
„Na ZČU jsme zatím Vámi popisovaný případ nezaznamenali. V případě podvodně vypracované kvalifikační práce bychom postupovali podle disciplinárního řádu, který má každá fakulta a podle kterého by se studentem bylo zahájeno disciplinární řízení. Pokud jde o případné odhalení podvodu, určité znaky by mohl odhalit vedoucí práce, se kterým diplomant svoji práci pravidelně konzultuje, případně by se to mohlo projevit u obhajoby, kdy student musí prokázat, že danému tématu rozumí, a být schopen zodpovědět i detailní dotazy,“ popisuje e-mailem situaci na Západočeské univerzitě v Plzni mluvčí Kamila Kolářová.

autor: Petr Bouška
Spustit audio