DIY joysticky, dřevní hry a psychologie českého hráčství

O začátcích her v ČSSR jsme mluvili s Jaroslavem Švelchem z FSV UK, který se věnuje výzkumu a historii počítačových her. Z psychologického hlediska jsme se na svět videoher podívali s vystudovaným psychologem Ondřejem Hrabcem a vysvětlili si význam pojmu „flow“ nebo zjistili, že dokonalí herní vývojáři musí být ve skutečnosti renesančními lidmi.

Jedno z prvních míst, kde se v 80. letech soustředili zájemci o mikropočítače, byla Stanice mladých techniků. Nechodily tam jen děti a mládež, ale i dospělí, vědci, vysokoškolští učitelé a další. „Hry se tehdy musely šmelit, protože tu vůbec neexistoval trh se softwarem. Stát se v té době hrám nevěnoval, nezajímal se o ně a díky tomu neexistovaly nějaké zákazy nebo cenzura témat. Existovala rozsáhlá síť, která nahrazovala klasický komerční trh, tak jak ho známe dneska.“ Díky tomu mohly vznikat i videoherní satiry na komunistický režim, jako třeba brutální řežba mezi Indianou Jonesem a Státní bezpečností na Václavském náměstí v průběhu Palachova týdne.

Ondřej Hrabec se zabývá výzkumem motivace hráčů videoher (což je mimochodem i nadále zcela relevantní pojem, který lze stále používat) se zaměřením na typologii hráčů, herní styly nebo fenomén flow. Je nasnadě, že vývoj typologie hráčů v průběhu let mimo jiné úzce souvisí také s technologickým vývojem.

Jak Ondřej Hrabec zmínil, je velký rozdíl v tom, jaké možnosti měl hráč videoher před dvaceti lety (uhnout do strany, vystřelit, něco sebrat nebo chytit, …) a jaké má dnes, což se logicky odvíjí i v rozšíření jednotlivých typologií. „Díky tomu tak dnes můžeme mít typy hráčů, kteří rádi objevují a prozkoumávají terén nebo je pro ně třeba důležitá socializační a konfrontační složka, kterou podporují týmové online hry.“