„Dnešní člověk žije v předběhu, nepatří mu přítomnost,“ říká filozofka Anna Hogenová

Problémem dnešní doby je podle Hogenové fakt, že člověk nepotkává tišinu duše. „Všude je hluk, všude jsou před námi cíle, které měly být už včera vykonány. Mládí vám proteče tak strašně rychle mezi prsty, že vám z toho zbyde kolem padesáti let dost velký smutek. A tak je třeba o tom vědět.“

Balanc s Daliborem Špokem o time managementu: život není seznam úkolů, který nikdy nekončí

• Upravit
• Smazat

„Mnoho lidí si myslí, že time management je technika pro špičkové manažery. Není tomu tak, je to životní téma pro každého,“ říká psycholog Dalibor Špok. Chceme-li prý v životě mít vše, co považujeme za důležité, musíme si svůj čas organizovat. Vytvořit rutiny, které šetří naši vůli. Bojíte se, že plánovaný život je nudný, nesvobodný a ničí kreativitu? Právě naopak!

Typickým znakem postmoderní doby je růst a takzvané přemocňování dosavadních stupňů vývoje. „Vůli k moci předpověděl už Friedrich Nietzsche. Moc je silou. A síla se ukazuje jen v případě, kdy roste. To znamená, že aby člověk byl a jeho existence byla uznána, tak musí být stále silnější a silnější. Nemůže si dovolit se zastavit. Člověku nestačí být dobrý. Zítra musí být lepší. Ne, že si to přeje, ale je to podmínka jeho existence. Je v tom bohužel trochu děsu, který si ale zaplať pánbůh skoro nikdo neuvědomuje.“

Důsledkem je, že člověk musí všechno rychle pochopit a implantovat různé změny každý den do svého osobního režimu. „Ještě k tomu dnešní člověk žije v předběhu. Představuje si budoucnost, která je pro něj důležitější než to, co v dané přítomnosti prožívá. Takže mu ta přítomnost nepatří.“

„Propadáme orgiím konzumu, žijeme na úkor svých dětí,“ říká sociolog Zygmunt Bauman

• Upravit
• Smazat

Do konce svého života byl sociolog Zygmunt Bauman aktivním intelektuálem a jeho poslední kniha o migrační krizi vyšla loni, necelých 10 měsíců před jeho smrtí. Jeho termín tekutá modernita zná skoro každý student humanitních oborů. Rozhovor pochází z roku 2012 a je netradiční – Robert Candra s Ladislavem Bruštíkem se Baumana zeptali jen na několik těch nejzásadnějších otázek – a nechali ho mluvit. Polský emigrant a emeritní profesor univerzity v Leedsu se rozpovídal o způsobech dosažení spravedlivější společnosti, rozpadu sociálních vazeb, individualizaci i důvodech stále přetrvávajícího antisemitismu.

Alarmující slova filozofka zmírňuje větou, že existuje cesta, jak se s podobou dnešního světa smířit. „Jediná možnost, jak se z těchto krutostí vyvázat, je žít z vlastního pramene. Když žijete z vlastního pramene, tak jste skoro neprůstřelný. To je jediná možnost. Tomu pomáhá myšlení, které má podobu rozhovoru, který vede člověk se sebou samým. Večer. Když se probudí. Když jede na kole. Když jde sám cestou. Musíme k sobě pustit běsy. Máme je všichni. Mladí ještě víc. Musíme k tomu mít odvahu, pojmenovat si ty běsy a podívat se na ně přímo. To je cesta k vlastnímu prameni. Na konci té cesty je hodně bytí v člověku. A tomu se říká šťastný život.“