Dohola proti stereotypům: Proč se mladá generace stříhá?

Tereza a Jana na fotografii pro Overall Office
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tereza a Jana na fotografii pro Overall Office

Dohola šla v posledních dvou letech řada známých osobností, letos to byly třeba Cara Delevingne, Kristen Stewart nebo Zoë Kravitz. Modelky s kraťounkým sestřihem mrkají z letní titulky Tima Walkera pro vlivný stylový časopis I-D a oholené dívčí i klučičí hlavy jsou čím dál tím častější i v českých ulicích. Proč se mladá generace zbavuje vlasů a s jakými reakcemi se setkává?

Obecně bývá ostříhání znamením přijetí nové identity. Dohola jdou vojáci při vstupu do armády, vězni při nástupu trestu, mniši při vstupu do kláštera. Holá hlava může mít řadu různých kulturních, náboženských a společenských významů. Ve starém Egyptě byla známkou vysokého společenského statusu, podobně to bylo u urozených Mayů v Jižní Americe. Naopak v Evropě dvacátého století byla spojovaná s nižšími společenskými třídami a manuální dělnickou prací. Jako symbol radikálních politických postojů proslavilo holou lebku hlavně v osmdesátých letech hnutí skinheads ve Velké Británii.

Osobně jsem byla naposledy dohola na začátku gymplu a stalo se to omylem. Nebo spíš nedorozuměním s rodiči, kteří byli přesvědčení, že dohola budu vypadat míň šíleně než s dlouhým čírem. Moji krásně vystříhanou známku punku pokosili bleskovým tempem v nečekaně dobré spolupráci domácích nůžek a holicího strojku. Byl rok 1994, chtěla jsem bojovat proti kapitalismu a rasismu, ale vypadala jsem jako skinheadka. Byla mi zima na hlavu, lidi v metru a na ulicích na mě zírali a já se chtěla propadnout do země.

Přestože jsou krátké a military účesy mezi politicky radikální mládeží stále populární, přidává se v poslední době ještě jiná, nová vrstva významů. Rozhodnutí k ostříhání dohola čím dál častěji vychází z odmítnutí zažitých genderových stereotypů. Zbavit se vlasů znamená vystoupit ze hry očekávání a limitů konzervativních představ o kráse. Proč se rozhodli zbavit se vlasů a co na to říká jejich okolí, jsem se zeptala pěti mladých lidí, kteří se nedávno ostříhali.

At the @miumiu show by @thurstanredding

Příspěvek sdílený Adwoa Aboah (@adwoaaboah),

Tereza / fotografka, moderátorka Radia Wave

Krátké vlasy strojkem, klidně i na tři milimetry, jsou teď dost trendy, takže holky, co po takovým stylu tajně toužily, si to teď můžou snáz dovolit, řekla bych. Pokud se člověk smíří s dementníma vtipama o Sinéad O’Connor, Sigourney Weaver ve Vetřelci 3 nebo Charlize Theron aka Furiose, tak má napůl vyhráno. Často se stříhám sama, protože mám kadeřnickou výbavu, končím u varianty strojkem na šest milimetrů. Bylo to strašně příjemný, čistý, svobodný a můj kluk vydržel být v šoku jen asi hodinu. Teď už naopak nechce, abych to měla jinak. Jsem zastáncem názoru, že když to člověk unese, bude mu to slušet. Je k tomu potřeba výraznej obličej, pěknej tvar lebky, nebo to aspoň podpořit stylem oblíkání a doplňkama.

Je fajn žít bez permanentního strachu, že vlasy nevypadaj dobře, někde trčí, pocuchal je vítr, taky je nemusíš mýt každý ráno. Pak je taky příjemný, že jak už na ničem nezáleží, uděláš si platinovou blond, růžovou nebo cokoli jinýho, co pak v pohodě oholíš, interval nestarání se mám tak 3 týdny. Protože jsem šla do strojku hlavně proto, aby mě můj účes nenudil, budou přicházet variace a obměny, stejně jako předtím. Je příjemný jít třeba po Berlíně, protože nejsi za exota. Ale zase tě štve, že to má mnohem víc lidí než tady. Hezký je, že holky, co mají takhle ostříhané vlasy, se trochu zdraví na ulici, usmějou se na sebe. Je to taková sekta…

Některé reakce mě ale dokážou překvapit, nedávno mi jeden gay vizážista řekl, že jsem žena a měla bych se s tím vyrovnat, a ne chodit „na kluka“. Už jsem si zvykla, že babičky v tramvaji, když jim pomůžu s taškou, řeknou „děkuju mladíku“. V restauraci s klukem se nás servírka ptá „Už máte vybráno, pánové?“, a dokonce i občasné „No fuj“ nebo „Co to je?“ pod vousy chlápků středního věku.

Filmové ikony s holou hlavou: Charlize Theron jako Furiosa ve filmu Mad Max: Fury Road, Natalie Portman jako Evey Hammond ve filmu V for Vendetta, Demi Moore jako G. I. Jane, Sigourney Weaver jako Ripley ve filmu Alien 3.

Jakub Ra / fotograf, módní návrhář

Ostříhal jsem se, protože jsem si uvědomil, že jsem nikdy neměl rád svoje vlasy. Vždy jsem se je snažil nějak změnit, vylepšit, ať to byla barva, žehlení, střihy a podobně, ale nikdy jsem nebyl spokojený. Tak jsem se jednoho dne vyhecoval, že to zkusím. První týden byl šok, byla mi furt zima na hlavu, i když bylo léto. Ale za pár dní už jsem s tím byl OK a zamiloval se do toho. Je to osvobozující pocit, ušetříš tím čas i peníze. Teď se mi občas zdá, že mi vlasy zase narostly, a vždy jsem v tom snu vystrašený a říkám si, co zas s nimi budu dělat. Lidé z mého okolí na to reagují pozitivně, říkají, že ta změna mi dost sluší a že jsem to konečně já. Cizí lidi mě škatulkují v domněnce, že jsem nácek, protože i často nosím vysoké černé boty a drsnější styling. Od této subkultury se ale rozhodně distancuji. Stříhám se každý týden a jedu strojkem bez nástavce.

Jakub Ra

Jana / režisérka

Vyholenou hlavu jsem poprvé měla už jako dítě, když se máma někde dočetla, že potom rostou husté vlasy. Ale těm mým jemným to nepomohlo. Byla jsem divoké dítě a bylo mi tehdy celkem jedno, že jsem v šatičkách z Burdy za chlapa. Na základní škole jsem kvůli holé hlavě dostala přezdívku „spadla pod kombajn“. Na přijímačkách na vysokou jsem se hlásila k „Johance z Arku od G. B. Shawa“. Teď jsem doktorka Ripleyová, Annie Lennox nebo „Spadla z oblaků“ – to byla mimozemšťanka Maja z Gurunu. Občas je mi pěkná zima i v létě, ale já svůj účes miluju! Vidím, jak ženy při pohledu na mé tři milimetry koketují s myšlenkou udělat si na hlavě totéž, muži jen zírají. Vynikly mi oči a nebojím se udržovat oční kontakt. Jsem single a podle mých gay kamarádů s tímhle extravagantním účesem asi ještě dlouho zůstanu. „Jano, ty jsi taková… too much!“ Aha, a já jsem si myslela, že jsem too little. Nakonec ty krátké vlasy budou fungovat jako ego booster…

Jana

Eva Marie / studentka, novinářka

Pro krátký účes jsem se původně nerozhodla úplně sama. Krátké vlasy jsem už nosila i navzdory přesvědčování kadeřnic o tom, že mám moc kulatý obličej a odstávající uši a rozhodně bych neměla jít do něčeho kratšího, než je mikádo. V době návratu ke krátkému mikádu jsem, jako už několikrát, dělala vlasovou modelku a kadeřník mi tehdy ostříhal účes, se kterým jsem se vnitřně neztotožnila. Prostě jsem to nebyla já. Po zdánlivě nekonečné cestě ze salonu domů jsem se obrátila na přítele s prosbou, zda by mi hlavu neostříhal strojkem. Bylo to jako osvobození a velké odkrytí toho, kým vlastně jsem, jakkoliv to může znít jako nadnesené klišé. Najednou jsem musela čelit odstávajícím uším, a nejen tomu. Naučila jsem se ignorovat zvědavé pohledy lidí a vyvracet jejich předsudky. Kromě praktické stránky je výhodou i vlastní osvobození a oproštění se od konvencí, což je pro mě cenná lekce od a do života.

Eva Marie

Michaela Hriňová / módní návrhářka

Prvním podnětem byla, pokud si na to dobře vzpomínám, cesta do Drážďan s mým kamarádem Honzou Černým, při které jsme se dívali na Stranger Things. A když jsem viděla Eleven, už nebylo cesty zpět. Ale i tak mi trvalo ještě půl roku, než jsem se k tomu dokopala. Dalším rozhodujícím podnětem byla touha po změně a vypadnutí z každodenního stereotypu a i – pro někoho velmi nečekaná, ale pro mě přirozená – touha být víc ženská. Jo, i když si oholíte hlavu, můžete vypadat víc žensky. A to z jednoduchého důvodu. Za své vlasy jsem se vlastně schovávala. Oblíkala jsem se dost chlapsky, ale vždycky jsem si říkala, že bude stačit, když si rozpustím vlasy. Odrazilo se to i v mé kolekci Don’t panic, kde, i když pořád pracuji s oversize siluetami, chyběla přiměřená dávka ženskosti. No, a když už vlasy nemám a nemám se za čím schovávat, zjemňuji sama sebe a cítím se víc žensky, přirozeně a komfortně. To se mi na tom účesu líbí, nemáte se za čím schovat a vyleze z vás mnohem víc, vaše tvář, hlava, rysy jsou výraznější, jste to víc vy, proto se taky občas cítím víc zranitelná.

Nejvtipnější je, že mě najednou začali všichni hladit po hlavě, ale naštěstí mi to nijak výrazně nevadí. Reakce okolí jsou různé, ale v podstatě byly nakonec skoro všechny pozitivní. Jen si občas všímám pohledů na ulici, hlavně od dětí, ty se za mnou otáčejí nejvíc, určitě to bude i kombinací se srdíčkovými brýlemi, ale jejich pozornosti obyčejně neujdu. Mám pocit, že jsem to s tím účesem víc já, víc sama sebou. Když jsem se poprvé viděla v zrcadle a kadeřnice se mě zeptala, jak se teda cítím – potom, co mě samozřejmě odmítala ostříhat –, jsem odpověděla, že se cítím, jako kdybych viděla sama sebe, jen jasněji.

Ikonické hudebnice s holou hlavou:

Sinéad O’Connor - Nothing Compares 2U 
Grace Jones – La Vie En Rose
Bjork, Hunter
Opus III – I Talk To the Wind